Můj otec John Leonard Pierce

Isabel Pierce Ward

V průběhu Slavností svobody 2010 se v Plzni objevila milá a vzácná návštěva – paní Isabel Pierce Ward, dcera generála Johna Leonarda Pierce, velitele 16. obrněné divize. Vedle George Pattona Waterse, pravidelného návštěvníka západočeské metropole, je tak dalším potomkem slavných mužů, v květnu 1945 osvobozujících český západ, kteří se po roce 1990 objevili v Plzni.

John Leonard Pierce, generál Armády Spojených států amerických, se narodil 29. dubna 1895 v Dallasu ve státě Texas jako syn Isabelly (Archer) a Franka Cushman Pierce. Dětství strávil ve městě Brownsville na texasko-mexické hranici. Byl druhý nejstarší z celkem šesti sourozenců. Vstoupil do armády a již v červnu 1917 byl povýšen na poručíka pěchoty Spojených států amerických. Po první světové válce sloužil u okupační armády ve městě Koblenz v Německu u americké 8. pěší divize.

   Vystudoval West Texas Military Academy (později přejmenovanou na Texas Military Institute, San Antonio) a Agricultural and Mechanical College of Texas (nyní Texas A&M University). 29. června 1918 se oženil s Kate Bodine Stone, se kterou měl tři děti. V období 20.–30. let 20. století během služby v americké armádě postupoval v hodnostním žebříčku, až v červnu 1943 dosáhl hodnosti brigádního generála. Zajímal se o moderní pojetí bleskové války a o vývoj obrněných jednotek.

Během 2. světové války zastával v armádě řadu významných funkcí. V roce 1941 byl velitelem týlového zabezpečení 67. tankového pluku u 2. obrněné divize. O rok později se stal náčelníkem štábu II. obrněného sboru. Začátkem roku 1943 velel jednomu bojovému uskupení 9. obrněné divize a v březnu téhož roku převzal velení „Šestnácté obrněné“, se kterou dorazil až do Plzně v Československu. Přivítání mužů z Piercovy divize bylo velkolepé a již jen radost Čechoslováků z přítomnosti Američanů dávala tušit, jaký význam měl vstup americké armády do západočeské metropole. Snad nejlépe to vystihl samotný generál Pierce, když v květnu 1945 napsal primátorovi Plzně Dr. Hrbkovi: „Vážený pane Hrbku, rád bych Vám i plzeňským občanům – vlastencům poděkoval za nadšené přivítání, kterého se důstojníkům a mužům od 16. obrněné divize dostalo při vjezdu do Vašeho města v neděli 6. května 1945. Bylo to příjemné a vhodné završení naší dlouhé cesty z Ameriky. Šťastné tváře mužů, žen a dětí, které nás zdravily, jasně připomněly vysoké ideály, za které Vaši i naši lidé bojovali. S upřímným pozdravem John L. Pierce, velící brigádní generál, Armáda Spojených států amerických.“

Za svůj přínos v boji proti nacismu obdržel řadu vyznamenání, např. Legion of Merit with Oak Leaf Cluster (záslužná medaile s dubovým listem, který značí druhé udělení této medaile), Československý válečný kříž a také Řád bílého lva. Po 2. světové válce získal John Leonard Pierce funkci „President of the Secretary of War´s Discharge Review Board“ (prezident úřadu pro válečné vysloužilce). Do důchodu odešel v Brownsville v roce 1946 a zemřel v San Antoniu 12. února 1959. Byl pohřben na Fort Sam Houston National Cemetery.

Generál Pierce byl nejen výborným vojákem, ale také otcem. Posuďte sami z výpovědi jeho dcery, Isabel Pierce Ward: „V mládí jsem měla ze svého otce respekt. Byla s ním legrace, ale přesto měl svoji vážnou stránku, neboť chtěl moji sestru, bratra a mě naučit, abychom byli zdvořilí, čestní a pravdomluvní stejně, jako byl on a maminka. Bylo se hodně co učit. Připomínal nám, že máme sedět u stolu rovně, s čímž zápasím ještě dnes. Naučili jsme se, že není správné soudit člověka podle rasy. Můj otec byl přátelský a otevřený ke každému. Byl to milý muž.

   Léto jsme vždycky trávili radostně. Jezdívali jsme na hranice Texasu, do města Brownsville, navštívit otcovu početnou rodinu. Chodívali jsme na výlety na pláž a přes řeku Rio Grande do Mexika. Když jsme se vrátili domů, trávili jsme dny u bazénu v armádním výcvikovém středisku, kde jsme žili, a pořádali pikniky s matčinými a otcovými přáteli. V té době jsem si ani neuvědomovala, že je hospodářská krize.

   Když jsem dospívala, můj otec vždycky věděl, kdy prožívám těžké období. Aniž by se mě zeptal, jestli se něco děje, vždycky našel cestu, jak mě povzbudit. Jednou, zrovna když jsem se chystala na prázdninovou taneční zábavu, mi dal bílý kožešinový kabátek z králíka, nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděla!

   Byl dobrým manželem mé matce a otcem mé sestře, Jessie Pierce Rousmaniere, již zesnulému bratrovi Johnovi Leonardovi Pierce Jr. a mně. Tatínek nás miloval, aniž by to otevřeně projevoval. Měla jsem ho ráda a obdivovala jsem ho a bylo pro mě těžké vidět, jak podléhá opakovaným mrtvicím. Zemřel v roce 1959 v pouhých 64 letech.“

Z knihy 500 hodin k vítězství/500 hours of victory autorského kolektivu Karel Foud, Milan Jíša, Ivan Rollinger