Gerard J. Couture
Láska přes oceán
Gerard J. Couture, příslušník 2. pěší divize
Byl květen 1945 a lidé ze Zátiší v Československu čekali na Američany. Přečkali sedm let okupace. Věra Adamcová byla u toho, když s sebou úsvit přinesl burácení tanků. Znělo to jako bouřka někde v dálce za letní noci. Byla naživu, mladá a svět byl překrásný. Mladí vojáci vynořující se všude kolem nebyli o moc starší než ona. Usmívali se a byli šťastní, že dorazili do cíle své cesty, přinejmenším pro ně válka skončila, jako skončila pro všechny lidi pobíhající po ulicích. Město se probíralo z dlouho trvajících mrákot. Veselí nebylo pouze vidět, ale i slyšet. Lidé zaplnili kavárny. Tanečními sály se rozléhaly houpavé melodie polky a bláznivý rytmus moderního džezu.
Gerry Couture se vylodil na plážích v Normandii, probojoval se skrz Ardeny, překročil řeku Rýn a razil si s armádou generála George S. Pattona cestu do západních Čech, aby je osvobodil od nacistů. Byl mezi vojáky, kteří se objevili u Plzně. Jednoho rána se vydal s kamarády na výpravu po okolí posetém dírami a úlomky, které zbyly po ničivém útoku na Škodovy závody v dubnu 1945, a tehdy si pořezal ruku.
Naštěstí se tu procházela skupinka českých dívek a jedna z nich pozvala Coutura a jeho kamarády domů, kde mu její otec ruku obvázal. Rozprava Věry a Gerryho byla dost omezená, protože ani jeden neznal jazyk toho druhého, ale poradili si gesty a jakýms takýms jazykem. Během následujících třech týdnů byl Couture u Adamcových častým hostem. Musel odjet do Německa, ale před svým návratem do Spojených států se ještě na další tři neděle vrátil.
Loučení bylo smutné. Co dělat? Odjet společně do Ameriky? Věra byla příliš mladá, maminka by ji z domova nepustila. Dvojice si čtyři roky dopisovala. Pouto mezi nimi sílilo. Vztahy s Ruskem se bohužel nezlepšily a v roce 1948 převzala moc v Československu komunistická strana. Věřin bratr utekl do Německa, vyhladovělý k smrti, a následně se vydal na cestu do USA. Tam narukoval do armády a brzy se ocitl opět v Německu – oči upíral ke svému domovu, tentokrát z druhé strany.
Věra vyplnila hodně papírů, žádné potíže ale neměla. Gerry jí musel zaplatit cestu. Společně se usadili ve Shrewsbury a postavili si vlastní domov v tichém sousedství na Fairlawn Circle. Gerry byl mistrem v továrně. Věra pracovala v městské knihovně. Couturovi se po léta vraceli do Československa, aby navštívili Věřiny rodiče, jejichž malá vesnička už tehdy byla předměstím Plzně. Nebylo lehké jezdit na návštěvu do komunistické země. Čas od času se dvojice strachovala, že nějaký vrtkavý úředník Věru zadrží nebo jí zakáže návrat do Spojených států. Nestalo se tak. V roce 1999 Couturovi v Plzni oslavili zlatou svatbu. Dnes bude Gerrymu skoro 90 let a pořád žije se svou ženou Věrou v jejich domově ve Shrewsbury.
Z knihy 500 hodin k vítězství/500 hours of victory autorského kolektivu Karel Foud, Milan Jíša, Ivan Rollinger
