V Plzni jsme si dnes připomněli 80. výročí vzniku Československé samostatné obrněné brigády položením květin u pomníku v Husově ulici, odhaleným během Slavností svobody v roce 2012.

Československá samostatná obrněná brigáda vznikla z Československé samostatné brigády. K navyšování početních stavů brigády sloužil výcvik čerstvě odvedených československých exulantů schopných vojenské služby, většinou se jednalo o muže bez větší vojenské zkušenosti. Dobrovolníci se hlásili k brigádě stále, takže bylo možno udržovat stav mužstva na přijatelném počtu vojáků, což bylo umocněno také příjezdem československých vojáků z Palestiny. Tito vojáci byli po přesunu do Velké Británie z původního 11. pěšího praporu „východního“ převeleni k Československé samostatné brigádě, kde vytvořili jeden z praporů této brigády.

Velitelem brigády se stal brigádní generál Alois Liška. Brigáda měla po přesunu do střední Anglie k dispozici dva tankové prapory, z nichž každý se dělil na tři tankové roty a takzvané lehké dílny. Součást brigády představoval i motorizovaný prapor pěchoty se čtyřmi rotami a podobně jako tankové prapory byl i on doplněn lehkou dílnou. Dalšími částmi brigády byly motorizovaný předzvědný oddíl, „oddíl kanonů proti útočné vozbě“, protiletadlová baterie se šesti 40 mm kanony Bofors a dělostřelecký pluk členěný na dva oddíly vybavené pětadvacetiliberními houfnicemi. Mimo bojových útvarů chod jednotky zajišťovaly podpůrné části, jako ženijní a spojovací roty, zásobovací rota, polní soud, brigádní tankové dílny, brigádní štábní rota, úřad polního prokurátora a velitelství obrněné brigády. Pod jednotku ještě spadala styčná skupina, výchovná četa,8 polní četnictvo, polní pošta, takzvané „Náhradní těleso“ a výcvikové středisko. Důležitou částí brigády byli zkušení radisté, jejichž činnost byla velice komplikovaná vzhledem ke složitému systému kódování, ale i přes tento fakt vždy zajišťovali funkčnost a účinnost celé jednotky.

Dne 24. července obdržel velitel brigády generál Alois Liška rozkaz ministra národní obrany Sergeje Ingra k odchodu do Francie.„Brigáda se následně přesunula do města Bridlington a jeho okolí. Jakmile vojáci upravili ubytovací prostory, pokračovali v dalších cvičeních, završených velkými manévry Odra a Labe. Když se brigáda 18. srpna 1944 vrátila ze cvičení, byly velitelstvím brigády vydány směrnice pro přesun do Evropy.

Dne 21. srpna navštívil jednotku28 prezident republiky Edvard Beneš. Na jeho počest provedla brigáda přehlídku, po které následoval prezidentův projev, ve kterém se rozloučil s vojáky odcházejícími do Francie. Po shromáždění v ústí řeky Temže u Southendu vyplul konvoj posledního srpnového dne směrem k Francii. Přeprava proběhla na celkem sedmi lodích,29 které byly k tomuto úkolu vyčleněny z dopravních a zásobovacích lodí určených k podpoře bojujících spojenců na kontinentě. Vylodění probíhalo v přístavu Mulberry u Arromanches a také v chráněných kotvištích Goosberry u Graye a Courseulles sur Mer. Po úspěšném vylodění byla celá brigáda soustředěna v prostoru Falaise ve stanovém táboře Transit Camp 60 a v obcích Epaney, Fontaine a Le Breuill.“ přes Falaise se dostala až k francouzskému přístavnímu městu Dunkerque, které v té době bylo stále okupované německými vojsky. Českoslovenští vojáci v čele s velitelem brigády generálem Aloisem Liškou Dunkirk oblehli a blokovali německé okupanty až do 8. května 1945. Během sedmi měsíců u Dunkirk muži generála Lišky opakovaně na nepřítele útočili. Než válka skončila, fronta u Dunkirk, dělostřelecké ostřelování, miny a bojové střety přinesly smrt necelým dvěma stovkám Čechoslováků. Krátce po ukončení bojů se jednotka vydala na cestu domů – do Československa. V Plzni se část brigády, tzv. Kombinovaný oddíl, objevila již 7. května 1945, první kolony vozidel brigády dosáhly města o 11 dní později. Mezi vojáky v britských uniformách s domovenkou Czechoslovakia na rameni byl i štábní kapitán Pták. (sbírkové předměty po Rudolfu Ptákovi jsou k vidění v expozici Patton Memorial Pilsen)

Jeho první kroky v Plzni mířily do Skvrňan, kde na něho po celou válku čekala jeho milá. Čs. samostatná obrněná brigáda ještě v květnu 1945 zaujala pozice na demarkační linii, kde stála po boku amerických vojsk. Později se stala základem pro vznik celého Tankového sboru nově vznikající čs. armády. Po únoru 1948 byli mnozí z „brigádníků“ perzekvováni, vězněni, a dokonce i popraveni.

V roce 2019 připravilo muzeum Patton Memorial Pilsen v čele s kurátory Milanem Jíšou a Ivanem Rollingerem (odborná spolupráce Karel Foud) výstavu Z Dunkirku do Plzně“ – příběh Československé samostatné obrněné brigády, která připomněla naše vojáky, kteří za svobodu Československa bojovali na západě.

• Bakalářská práce Lukáš Hrdina Československá samostatná obrněné brigáda ve Francii v kontextu spojeneckého tažení, Západočeská univerzita v Plzni, 2014
• Anotace výstavy Z Dunkirku do Plzně“ – příběh Československé samostatné obrněné brigády