Návrat po letech

Virgil L. Lucas, příslušník V. sboru

Při svých tehdejších setkáních s vašimi krajany jsem byl velice pohnut a dojat přívalem jejich citů. Bylo to pro všechny tak šťastné období! Nám Američanům se nesmírně ulevilo a byli jsme šťastní, že válka končí. Všichni si uvědomovali, že svoboda v Evropě už je skutečností. Byl jsem mladý voják, do armády jsem vstoupil v květnu 1943, právě v době, kdy jsem ukončil střední školu. Měl jsem radost, že jsem se mohl podílet na tak důležitém období historie, které obnovilo svobodu pro takové množství lidí.

Dne 8. května 1945 už bylo mnoho amerických vojáků unavených, vyčerpaných a připravených na návrat domů. Po třech letech v Anglii a v Evropě jsem se cítil také tak. Americká armáda plánovala, že své vojáky, kteří prošli tak náročným nasazením, pošle domů. 4. července 1945 jsem se v Le Havru ve Francii nalodil na loď do Spojených států. Když West Point dorazila do přístavu a před námi stála nádherná Socha Svobody, měl jsem v očích slzy a věděl jsem, že jsem své poslání zvládl. V ten okamžik nám bylo jasné, že se naše mise podařila a byla správným řešením.

Z vaší krásné země jsem si nevzal žádnou památku – cítil jsem, že tyto věci patří zdejším lidem. Nebyl jsem tehdy u vás dost dlouho na to, abych si jihozápadní Čechy výrazněji uchoval v paměti, a tak jsem se těšil, že se s nimi seznámím při své návštěvě oslav 65. výročí osvobození Plzně. Byl jsem přesvědčen, že se mi tu bude líbit, protože zdejší lidé jsou tak přátelští a věrní Americe.

Nelze vyjádřit slovy hloubku pocitů, jaké jsme my, američtí veteráni, prožívali během týdne, kdy v Plzni probíhaly Slavnosti svobody. Navždy si budu pamatovat květen roku 1945, kdy jsem byl jednadvacetiletým vojákem a kdy mě vaši krajané a krajanky vítali směsicí štěstí, radosti a slz stékajících po tvářích mnohých z nich. Jak jen se historie opakuje, po 65 letech znovu projíždět ulicemi Plzně, v džípu Willys z roku 1942, podávat ruku tolika vašim úžasným lidem a dívat se jim do očí, přičemž mnohým z nich se opět po tvářích řinuly slzy. Během tohoto mimořádného přijetí i mně, starému vojákovi, tekly po tvářích slzy a uvědomil jsem si, jak moc si vaši lidé váží svobody. Děkuji vám všem za zážitek, který mi zůstane v srdci napořád.

Z knihy 500 hodin k vítězství/500 hours of victory autorského kolektivu Karel Foud, Milan Jíša, Ivan Rollinger