Vzpomínka na Ardeny

Donald D. Jaquish, příslušník 2. pěší divize

Kruté podmínky zasněžených Arden na vlastní kůži prožil také Donald D. Jaquish. Do armády nastoupil 27. června 1944 ve věku pouhých 19 let. Sloužil u roty B 1. praporu 23. pěšího pluku 2. pěší divize americké 1. armády. Ke svojí rotě se připojil jako náhradník 25. prosince 1944 v době, kdy se „bitva o výběžek“ dostávala do své další fáze. Po třech dnech tvrdých bojů ve sněhu a mrazu se počet příslušníků roty B ztenčil na pouhých 27. Jak Don sám říká, mezi jeho nejsilnější zážitky z války patří pozorování nočního bombardování mostu u Remagenu. Dodnes však nezapomněl ani na hrůzy, které vojákům přinesly boje v zasněžených Ardenách. Vypověděl o nich následující:

   „Brzy ráno jednoho velmi chladného dne jsme se probojovávali lesy u Monschau, ve snaze zatlačit německou armádu pryč z ,výběžku‘, který vznikl Hitlerovo průlomovou operací v prosinci 1944. V Ardenách jsem se dobrovolně přihlásil k průzkumu. Osudného dne jsem byl na průzkumu v čele naší jednotky, když na rotu B začala dopadat sprška střel z nepřátelských kulometů.

   Padli jsme k zemi a hledali alespoň mírné prohlubně v terénu, které by nás chránily před dalším přívalem kulometných střel. Po několika minutách, kdy jsme leželi na sněhu, nám bylo řečeno, ať postupujeme vpřed. Znovu jsme byli ostřelováni. Seržant za mnou poklekl, aby si nabil pušku, a dostal kulku do zad. Plazil jsem se proto zpátky a rozepnul mu oblečení, abych ho mohl ošetřit a upevnit obvaz. Nepřátelská palba ale neustávala a v přívalu střel přibývalo raněných. Chvíli poté jsem se doplazil k našemu zdravotníkovi…a obvázal mu poraněnou nohu dalším obinadlem. Nemohl jsem si pomoci, ale vzpomněl jsem si na žalm 97:1 ,Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé…‘ Až později jsem se dozvěděl, že náš zdravotník je v pořádku, ale seržant zemřel dva dny po hospitalizaci.“

Z knihy 500 hodin k vítězství/500 hours of victory autorského kolektivu Karel Foud, Milan Jíša, Ivan Rollinger