Osvobození Klatovska – iTag č. 9 Kašperské Hory

Poslední bojový pochod

Kašperské Hory leží v hornatém pásmu Šumavy 16 km jižně od Sušice. V říjnu 1938 se rozhodnutím evropských mocností staly součástí Hitlerem ovládaného Německa. Severovýchodně až severně od města procházela od té chvíle až do konce války hranice mezi Říší a protektorátem, zřízeným v březnu 1939. Ve městě a blízkém okolí žilo početné německé etnikum, které spojilo své osudy s vítězným tažením na Západě i Východě, s katastrofou u Stalingradu i začátkem konce, který nastal v daleké Normandii v ranních hodinách 6. června 1944. O pouhých 11 měsíců později bylo po všem. V Kašperských Horách, za války zvaných Bergreichenstein, se objevili američtí vojáci a definitivně tak ukončili dobu, kdy nad tímto starobylým městečkem pod hradem Kašperk vlál prapor s hákovým křížem.

Válečné roky probíhaly v Kašperských Horách v relativním poklidu. Městečko leželo daleko od front, i tady ale byly znát její dozvuky v podobě úmrtních listů zdejších mužů, kteří položili své životy za otčinu a Führera. S blížící se frontou se také zde zvolna zvyšovala aktivita hloubkových letců, kteří od dubna 1945 v okolí takřka paralyzovali veškerou silniční dopravu. Slyšet bylo také dělostřeleckou palbu, neklamnou známku toho, že „AMI“ už přicházejí. V období 2. poloviny dubna se na německé straně hornatého pásma Šumavy začaly pohybovat bojové formace složené z jednotlivých praporů americké 90. pěší divize, jednotky, která proti Velkoněmecké říši bojovala již od 6. června 1944, kdy se vylodila na pláži Utah. Jejich úkol byl jasný – probít se horskými průsmyky a otevřít tak cestu pro další divize, určené k útoku na Československo. „Devadesátá pěší“ v průběhu posledních dubnových dnů vybojovala nejednu bitvu s nepřítelem, který se nehodlal vzdát bez boje (např. na Černé Řece u Lískové, ve Všerubech ve stejnojmenném průsmyku, na Svaté Kateřině u Nýrska a na mnoha dalších místech), zároveň ale vzala do zajetí např. celou německou 11. pancéřovou divizi. 4. května 1945 přišel z velitelství amerických expedičních sil v Evropě tolik očekávaný rozkaz: „Dne 5. května zahájí americké jednotky postup do nitra Čech“. Zvolna se tak začaly naplňovat tužby českého obyvatelstva o míru. Ještě téhož dne byly osvobozeny např. Domažlice nebo Klatovy. 6. května přišla řada i na Kašperské Hory. 90. pěší divize se v průběhu dne měla podle rozkazu rozvinout po linii vymezené Strážovem na severozápadě, malou vsí Pích u Hlavňovic uprostřed a Kašperskými Horami na jihovýchodě. 2 prapor od 358. pěšího pluku z uskupení 90. pěší divize zajistil most přes Otavu u Rejštejna, zatímco 3. prapor vyrazil na východ a obsadil Kašperské Hory. Jak se uvádí v hlášení o průběhu postupu, 3. prapor se „setkal s nějakým odporem v několika malých obcích na cestě. Více než 1 100 osob padlo do zajetí – většinou dobrovolné kapitulace“. Snad se (kromě jiného) jednalo také o jednotku, která 5. května 1945 dorazila vlakem do Sušice, vyložila zde techniku a vydala se na cestu do města. S velkým štěstím a pomocí lsti, že jsou tady již Američané, se sušickým povstalcům podařilo velitele jednotky přesvědčit, aby se centru vyhnul a zamířil rovnou na Kašperské Hory. Mělo jít o příslušníky jednotek SS a Schutzpolizei. „Jeli jsme za německým vojenským transportem, aby za městem zastavil a složil zbraně. Na silnici za starou vodárnou jsme ho dostihli. Jejich major vztekle odpověděl, že zbraně nevydá a chceme-li, budeme o ně bojovat, a pochodoval dále. S „hrdinným“ majorem setkali jsme se při obsazování Kašperských Hor, on pochodoval v hloučku zajatců s ovázanou hlavou“, vypověděl o jedné z mnoha dramatických situací, ke kterým došlo v okolí Sušice na sklonku války, škpt. děl. Antonín Pinkas, přímý účastník květnového povstání ve městě pod Svatoborem.

Válka v Kašperských Horách neskončila jen pro německé vojáky, kteří ještě chvíli před tím byli skrytou hrozbou pro Sušické. Skončila také pro 345. polní dělostřelecký prapor (354th Field Artillery Battalion) ze svazku 90. pěší divize (90th Infantry Division), jednotku vyzbrojenou těžkými děly ráže 155mm. „Poslední bojový pochod praporu přes úzké, nerovné a zablácené horské silnice v okolí Kašperských Hor v Československu byl vyvrcholením bojové cesty 345th FAB. Šlo o vůbec jeden z nejtěžších terénů, kterým se muži od 345th FAB během války museli prodírat. První vůz ze svazku 345. praporu polního dělostřelectva z uskupení 90. pěší divize vjel do Kašperských Hor dne 6. května o desáté hodině večerní „po hodně tvrdé práci a nedostatku spánku“, poslední vozidlo praporu pak do Kašperských Hor dorazilo až v jednu hodinu po půlnoci. To již byl 7. květen 1945. V Kašperských Horách jsme dostali neoficiální informaci, že Německo bezpodmínečně kapitulovalo“. O den později válka definitivně skončila.

49°8’38.467″N, 13°33’16.192″E – Pamětní deska americké armádě 6. 5. 1945

Nejistota a obavy z budoucnosti – z kroniky Měšťanské střední a základní školy v Kašperských Horách 1945 – 1975

     
Radnice v Kašperských Horách                             Pamětní deska americké armádě


Dobový pohled na náměstí Kašperských Hor