Osvobození Klatovska – iTag č. 7 Železná Ruda

Konečně byl mír

Železná Ruda, malé městečko ležící v historicky významném průsmyku hornatého pásma pohraniční Šumavy, se na sklonku 2. světové války dostala do hledáčku amerických jednotek, připravujících se na vstup do nitra předmnichovského Československa. Dramatické chvíle spojené s osudným mnichovským rozhodnutím v září 1938 měly svoji dohru o necelých sedm let později, kdy se Železná Ruda díky americkým tankům opět navrátila pod svrchovanost Československé republiky. 

Po zabrání Železné Rudy Velkoněmeckou říší ihned na přelomu září a října 1938 nastal pro mnohé z místních tolik vytoužený čas. Jsou součástí Německa, silného, suverénního státu. Pak ale začala válka a s ní přišlo i vystřízlivění z euforie. Prakticky až do počátku roku 1945 leželo městečko v zázemí, daleko za frontou. Bylo oblíbeným výletním místem, avšak i zde byl zajatecký tábor. Jeho nedobrovolní obyvatelé pracovali většinou u místních zemědělců jako náhrada za muže, které Hitler povolal na frontu. Od února 1945 se nad krajem ve stále větší intenzitě začaly objevovat americké stíhačky, kterým Němci slangově říkali „Jabos“. Městečko leželo na důležité regionální železniční trati vedoucí z Klatov na Janovice, Nýrsko, Hojsovu Stráž a Železnou Rudu a dále do bavorského Zwieselu. Až příliš často se v těchto dnech ozývalo „Achtung Jabos!“, to když hloubkaři útočili na železniční a silniční dopravu ve snaze ji zcela rozvrátit. 

Stejně jako v Nýrsku nebo Janovicích, také v Železné Rudě se v průběhu dubna 1945 objevilo několik proslulých transportů smrti, převážejících vězně z koncentračních táborů mimo dosah spojeneckých sil. Pro mnohé z vězněných šlo o cestu poslední. V dubnu 1945 se válka v Evropě chýlila ke svému konci. Němec ustupoval, za žádnou cenu se ale nehodlal vzdát bez boje. V průběhu měsíce se k bývalým česko – německým hranicím, vymezeným na jihozápadě a západě republiky pásmem Českého lesa a Šumavy, přiblížily jednotky 90. pěší divize. Jejich úkolem bylo jediné. Obsadit, třeba i bojem, horské průsmyky a připravit cestu pro další americké jednotky, určené ke vstupu do Československa. Na mnoha místech byli muži od „Devadesáté pěší“ vtaženi do intenzivních bojů. Černá řeka, Svatá Kateřina, Všeruby, tady všude vojáci genmjr. H. L. Earnesta sváděli své závěrečné boje ve válce proti hitlerovskému Německu. Divize se na evropském bojišti objevila již 6. června 1944, kdy se vylodila na pláži Utah. Prošla poloostrovem Cotentin, bojovala v proslulé Falaiské kapse, prostřílela si cestu Německem a 18. dubna 1945 vstoupila jako první americká jednotka u Aše na Chebsku na území předválečného Československa. V den, kdy vstoupí v platnost kapitulace Německa, nastane sčítání ztrát. Počet padlých se zastaví na čísle 3 930, zraněných bude dalších 14 386. To vše svědčí o intenzitě bojů, kterými museli muži, nosící na ramenou divizní znak složený z písmen T a O, projít. 

Dne 4. května 1945 ve večerních hodinách obdržel 357. pěší pluk od „Devadesáté pěší“ rozkaz, „vyčistit“ za pomoci jednoho RCT (Regimental Combat Team – plukovní bojový tým) na druhý den „za denního světla cestu Železnorudským průsmykem pro 4. obrněnou divizi“. Jeho 1. prapor se ze Železné Rudy posune až na křižovatku cest 7 km severně od města a celou oblast obsadí. 3. prapor od 357. pluku ho bude následovat a „vyčistí“ od nepřítele oblast na východě a jihovýchodě od města. Oba prapory bude jistit 2. prapor, který zaujme pozice na hlavní přístupové cestě. 5. května 1945, v den, kdy v Čechách vypuklo povstání proti okupantům, vyrazily všech tři prapory od 357. pěšího pluku 90. pěší divize v ranních hodinách z prostoru německého Zwieselu a zamířily do Eisensteinu, jak zněl německý název pro Železnou Rudu. V ten moment bylo ale městečko již od nacistů osvobozené. Stalo se tak v úterý 1. května, když sem pronikly tanky od slavných „Patton´s Ghosts“. Pěší pluky 90. pěší divize v boji a postupu do pohraničního pásma Čech podporovalo několik samostatně operujících jednotek. Patřila mezi ně také 2nd Cavalry Group, která se dále členila na dvě jízdní průzkumné eskadrony č. 2 a 42. V té době již šlo o jednotky proslulé svými hrdinskými činy a odvážností. Doslova jako duchové se pohybovali krajinou a snad i proto získali tak příznačný název. Jak se uvádí v hlášení jednotky, „…„vyčistila“ její 2. eskadrona Eisensteinský průsmyk od nepřítele“. Během postupu se setkala jen s lehkou obrannou palbou. V pásmu, kde operovala „sesterská“ 42. eskadrona, panoval toho dne klid. Obě eskadrony, tedy celá 2nd Cavalry Group i na druhý den „lemovaly celý Eisensteinský průsmyk a držely bránu do Československa otevřenou“. Mužům od 2. jízdní skupiny se podařilo v těchto dnech zajmout 463 nepřátelských vojáků. Jak připomínají dějiny Železné Rudy, ještě před vstupem „GI“, tedy amerických vojáků, jak jim také bylo přezdíváno, uprchl z města velitel obrany, „zatímco se Rudolf Abele snažil přesvědčit místní jednotku SS, aby s Američany nebojovala“. Ve městě v tu dobu bylo značné množství osob, uprchlíků, civilistů, zajatců i vojáků, a jak se sunula fronta, stále jich přibývalo. Nikdo nevěděl, jak se SS zachovají a zda nebudou chtít bojovat „do posledního muže“, stejně jako tomu bylo např. na Černé Řece nebo Zhůří, kde se Američanům postavili do cesty mladíci od Hitlerjugend. Osvobození města naštěstí ale proběhlo klidně a bez střelby. Správu tehdy již opět Železné Rudy převzal dentista Emil Neubert, Čech, který zde setrval po celou dobu okupace. Napětí skončilo a stejně tak skončil boj pro mnohé americké vojáky, např. příslušníky 712. tankového praporu (Tank Battalion), kteří podporovali v boji pěšáky od „Devadesáté pěší“. Servisní jednotky od „Company D“ z uskupení 712. tankového praporu se usídlily v Železné Rudě, a jak později vzpomínal jeden z amerických válečných veteránů, „..byla to pro nás skoro jako dovolená po drsné době války, ale zároveň i možnost provést údržbu techniky, kterou jsme pro nedostatek času zanedbávali. Počasí tehdy panovalo takřka ideální a tankisté se z toho snažili vytěžit maximum. Koupání, rybaření, procházky nebo jen pouhá zahálka“. Konečně byl mír.

49°8’15.066″N, 13°14’3.618″E – Pamětní deska 2. pěší divizi 1. 5. 1945

          
Pamětní deska osvobození Železné Rudy před Zámeckou restaurací a pizzerií


Příslušníci 8. obrněné divize na stanovišti 
v Horské Kvildě v roce 1945