Osvobození Klatovska – iTag č. 6 Nýrsko

Palba z děl i z ručních zbraní

Nýrsko leží v podhůří Šumavy asi 16 km vzdušnou čarou jihozápadně od Klatov a 22 kilometrů jihovýchodně od Domažlic. Na hraniční přechod Svatá Kateřina – Neukirchen/Geleitsbach je to z Nýrska jihozápadním směrem pouhých 8 km. V říjnu 1938 se městečko stalo vlivem rozhodnutí velmocí součástí Velkoněmecké říše. Pro obyvatelstvo, hlásící se většinou k německé národnosti, znamenal tento akt naplnění tužeb a přání. S vypuknutím války, se stále se zvyšujícím počtem padlých, raněných a nezvěstných, se euforie z „návratu“ do Říše zvolna vytrácela a to i u původně velkých příznivců sudetoněmecké strany a obdivovatelů národního socialismu. Roky trvajícími boji, sváděnými hitlerovským Německem na západní i východní frontě městečko Nýrsko, tehdy zvané Neuern, prošlo v relativním poklidu. Vše se ale dramaticky změnilo v období na přelomu dubna a května 1945, kdy válce zaplatilo krutou daň.

Poslední dny bojů v Evropě popsal jeden z místních, vrchní učitel Josef Blau. Ve svém deníku si k 24. dubnu 1945 zapsal: „Továrny dnes nepracovaly, zaměstnanci šli domů. Z Bavorska je slyšet hřmění děl. Ani z nádraží se dnes nevozí žádné dříví. Nikdo nepracuje. Klatovské nádraží je zničené. Mezi domy v Nýrsku byly včera postaveny protitankové zátarasy, dům od domu byl svolán Volkssturm. Hrozné zprávy: V 10 hodin zpráva o kapitulaci Chamu, ve 12 hodin „Už také Furth im Wald“! To znamená, že Američané mohou být zde v Nýrsku co nevidět – již dnes večer. Lidé litují, že Američané nepřišli, konečně by to bývalo snížilo to hrozné napětí“. Blauova kronika k 25. dubnu téhož roku uvádí, že: „Nýrskem prošel zástup černošských zajatců. Měli na sobě olivově zelené kabáty a červené čepice. Jiný transport, který dorazil do Nýrska po železnici, přivezl Židy z Terezína. Jednalo se většinou o ženy. Mnohé z nich už byly mrtvé. Byly pohřbeny na hřbitově, některé přímo u nádraží. Žijící žalostně prosí o chleba. V pátek (27. dubna 1945) odpoledne je slyšet silná kanonáda na hranicích. Všude se proto horečně balí, tahají se věci do sklepů a také se zakopávají. K obraně města byli svoláni všichni lidé z Volkssturmu. S výjimkou několika hloupých ženských je ale veškeré obyvatelstvo proti!“ Po celou neděli 29. dubna 1945 bylo Nýrsko ostřelováno z děl. „Kolem třetí hodiny přímá palba z tanků, pak se ozývají kulomety, do toho palba z děl i z ručních zbraní. Náhle pauza! Spěcháme nahoru a spatřujeme tanky přijíždějící po cestě od Skelné Hutě a střílející na všechny strany. Z města se ozývá neustálé štěkání kulometů. Tanky jedou ulicemi a střílejí do všech oken. Lidé spatřili Američany postupovat se zbraněmi připravenými k výstřelu ulicí od Skelné Hutě. Jeden za druhým, opatrným krokem. Opět střelba“. Ještě téhož dne se Američané z města stáhli. Blau dále vzpomíná, že ve Skelné Huti (m.č. Nýrska ležící cca 2,5 km vzdušnou čarou jihozápadně od jádra města) byl zasažen pancéřovou pěstí jeden z amerických tanků. Američané odpověděli tvrdým protiúderem. „Proti „hrdinům“, kteří marnou střelbou na Američany Nýrsku jenom hodně uškodili, se začala vzmáhat silná vlna nesouhlasu. V pondělí (30. dubna 1945) o půl třetí z dálky opět duní kanonáda. V 17 hodin přebírá velení nad městem nadporučík Zbraní SS Poppen. Hrobník mi vypočítal 14 mrtvých!“ K 3. květnu 1945 Blau poznamenal: „Jakýsi muž ukrytý za betonovým korytem vodního náhonu Traxlerova závodu vystřelil na jeden americký tank. Ten okamžitě vzplanul a posádka v něm uhořela. V noci ho Američané odtáhli. V 18. hodin večer Američané opět přicházejí. Koho potkávám, s ulehčením volá: „Zaplaťpánbůh, že konečně nastane klid!“ Někteří se smíchem halasí: „Teď jsme američtí občané!“ Obličeje přítomných Čechů září nadšením.“ Avšak Američané opět z města odjeli. „V pátek (4. květen 1945) zatím panuje klid, ale je to, jak se říká, klid před bouří. Přijdou dnes Američané znovu anebo až za pár dní? Cožpak se konečně nedočkáme trvalého klidu? O půl třetí vzdálené dunění. Později je vidět dlouhé kolony tanků a jiných vozidel v pohybu na Skelnou Huť. Z českého vnitrozemí přijíždějí stále nové německé obrněné jednotky a jedou nahoru směrem ke hranici. Vojáci táhnou do zajetí s bílými vlajkami a veselým výrazem ve tváři. Smutný obraz zániku německé armády. Kolem poledne 5. května uzavřeli Američané v Horním Nýrsku celé náměstí, prohledávali dům od domu, pátrali po ukrytých esesácích, ale hledali i zbraně a podobné věci“, uzavřel svůj popis dnů, které předcházely konci války v Nýrsku, J. Blau. 
Blauova kronika je autentickým dokladem vypovídajícím o situaci v Nýrsku a okolí v době, kdy se město stalo cílem pro jednotky od americké 90. pěší divize. Již 29. dubna 1945 do oblasti Nýrska pronikla ve směru od Svaté Kateřiny jedna rota ze svazku 3. praporu 359. pěšího pluku „Devadesáté pěší“, aby zde provedla průzkum bojem. Úkolové uskupení, tehdy známé pod přezdívkou Task Force „Dye“, se kromě mužů od 3. praporu skládalo také z čety lehkých tanků od 90. Reconnaissance Troop (90. průzkumný oddíl) a dále jedné čety (Company C) od 773rd Tank Destroyer Battalion, jedné čety (Company C) od 315th Engineer Battalion (ženijní prapor) a jedné čety (Company D) od 712th Tank Battalion. V půl osmé ráno 29. dubna 1945 zahájila Task Force Dye postup z oblasti Neukirchenu na Nýrsko. V 15. hodin 15 minut jednotky bojového uskupení Dye vstoupily do Nýrska a poté se, bez „ozbrojených incidentů“, vrátily zpět. 

Od této chvíle až do dalšího útoku na Nýrsko uplyne několik dní. 90. pěší divize ve stejném čase vybojuje několik bitev s nepřítelem v oblasti Rybník – Lísková – Všeruby – Svatá Kateřina. Tady všude platí muži genmjr. H. L. Earnesta krvavou daň za snahu pomoci zbavit Evropu od německého národního socialismu. Dne 3. května kapitulují nedaleké Všeruby a v průsmyku Svaté Kateřiny proběhne boj „GI“ s jednotkami SS. Americké jednotky opět proniknou až do Nýrska, ale posléze se vrátí zpět. Na druhý den, 4. května 1945, dosáhne divize výrazného úspěchu, když se jí ve Všerubech vzdá celá německá divize. Kapitulace „Jedenácté pancéřové“, jejíž velící gen. Wend von Wietershein pochopil, že další odpor je beznadějný, probíhala také pod dohledem mužů od 2. pěší divize, která již ve dnech 2. a 3. května začala postupně přebírat bojové pozice 90. pěší divize. 5. května 1945, v den, kdy v Čechách vypuklo celonárodní povstání, vstoupili do Nýrska a Dešenic, vzdálených od sebe cca 3,5 km, příslušníci 2. pěší divize genmjr. W. M. Robertsona. Ve 22 hodin 30 minut velitelství 90. pěší divize oznámilo na velitelství 359. pěšího pluku, aby jednotka byla na druhý den připravena k přesunu do oblasti Nýrska. Pluk se na linii Nýrsko – Strážov přesunul 6. 5. 1945 de facto ihned poté, co dokončil kapitulace německé „Jedenácté pancéřové“, internované posléze v opuštěných kasárnách v německém městě Bad Kötzting, ležícím od průsmyku Svatá Kateřina – Geleitsbach vzdušnou čarou nějakých 17 km. V oblasti Nýrska operovala také 2nd Cavalry Recconnaisance Group/Mechanized, v českém ekvivalentu známá pod názvem 2. jízdní skupina – mechanizovaná, složená ze dvou jízdních průzkumných eskadron (Cavalry Reconnaissance Squadron) č. 2 a 42. Objevovala se na mnoha místech jihozápadních Čech, proslavila se v oblasti Hostouně, kde osvobodila spojenecké válečné zajatce a zachránila stádo bílých lipicánů, vzácných koní z vídeňské jezdecké školy. Jako první americká jednotka pronikla 5. května do Klatov a dojela až do Nepomuku na jižním Plzeňsku, kde si v sousedních Žinkovech zřídila na krátký čas své velitelství. 

Válka rozpoutaná hitlerovským Německem měla v Nýrsku dohru v podobě odsunu zdejšího obyvatelstva, které se hlásilo k německému národu. Ještě řadu let po jejím skončení bylo na mnoha místech ve městě a okolí možné spatřit domy, zničené nebo poškozené během dělostřeleckých přepadů nebo přestřelek. 

49°17’38.652″N, 13°8’39.478″E – Pamětní deska osvobození města 5. 5. 1945

Konec války v Nýrsku – vzpomínky Josefa Blaua, nýrského kronikáře a historika


Městský úřad Nýrsko 

Pamětní deska osvoboditelům 3. americké armády

Poválečný pobyt amerických vojáků v Nýrsku