Osvobození Klatovska – iTag č. 5 Janovice nad Úhlavou

Linie vnějšího opevnění

Janovice nad Úhlavou ležely v období před 2. světovou válkou na linii česko–německé jazykové oblasti. Vzájemné soužití obou etnik dostalo vážné trhliny s nástupem Hitlera k moci, který neskrýval svoji nenávist k sousednímu Československu. Proto byla v letech 1936 až 1938 v okolí Janovic budována linie vnějšího opevnění, skládající se v prvé řadě z lehkých pevnůstek, kterým se lidově dodnes přezdívá ŘOPÍK podle Ředitelství opevňovacích prací, které dohlíželo nad jejich výstavbou. U Janovic bunkry ležely v ose vrch mezi Týncem a Maloveskou, les mezi Vacovy a Loretou, u Hůrky nad železniční tratí do Klatov atd. V noci z 20. na 21. květen 1938 bylo pohraniční pásmo „vzdoru“ obsazené čs. vojskem a jednotkami SOS (Stráž obrany státu). O čtyři měsíce později, 23. září 1938 byla v Československu vyhlášena všeobecná mobilizace. Jak uvádí janovický kronikář, byla to mobilizace „krásná, překrásná a jedinečná nadšením mas prostých českých vojáků pro obranný boj, v němž mělo jít o všechno“. K obsazování pevnostní linie na Janovicku docházelo záložáky již od 13. září, kteří nastupovali do úseku Týnec – Loreta. Prakticky ihned po vyhlášení mobilizace se Janovice začaly plnit českými uprchlíky z pohraničních oblastí, kde čelili nenávisti a zvyšujícímu se útlaku. V noci z 29. na 30. září 1938 bylo po všem. Mnichovská dohoda podepsaná za zády Československa jeho západními spojenci znamenala konec republiky v hranicích, ve kterých v říjnu roku 1918 vznikla. Nastal chaos. Češi se z oblastí, které Mnichov přisoudil Říši, nestěhovali, ale „…..prostě utíkali. Pro mnohé rodiny to bylo nesmírně těžké. Zapřahali potahy a prchali jen s tím nejnutnějším. Někteří utíkali také jen s rancem peřin na zádech a pro slzy na cestu ani neviděli. Když přijížděli – nejvíc cestou z Nýrska – do Janovic, bývali již unavení a kdo se na ně z místních obyvatel podíval, musel plakat s nimi“, popisuje situaci v Janovicích na počátku října 1938 janovický kronikář. Hranice mezi Říši a okleštěným Československem se ustálily asi 3 km od Janovic.

V noci ze 14. na 15. březen 1939 vstoupilo na území tzv. Druhé čs. republiky německé vojsko. Vůdce vzal Čechy pod ochranu. Trvalo 6 dlouhých let, než tuto „výsadu“ definitivně a k velké radosti „chráněných“ zrušili na Janovicku i jinde muži v olivově zelených uniformách. „Na přechodu let 1944 – 1945 vrhalo se na zmenšující se německý prostor anglo–americké letectvo bombardovací v takové míře, že německá města se rozpadávala jedno po druhém do trosek, a později anglo–američtí hloubkoví letci útočili soustavně na veškerou dopravu po železnicích i silnicích, rozstřelujíce lokomotivy, auta atd. To už jsme i my v Janovicích osobně prožívali. Jednou odbyl se nad klatovským okresem letecký boj, spadlo zde i v celém okolí spousta granátových střepin. Výbuchy těžkých bomb bylo slyšet na stovky km, tak v Janovicích slýchali jsme každé bombardování….“. To však byla jen ta jedna stránka války. Dosud na hony vzdálená, přesto však hrozící. Tou druhou, přítomnou, byla persekuce obyvatelstva. Žalářování a smrt hrozilo i za pouhé poslouchání zahraničního rozhlasu. To také měl být důvod k tomu, že bylo pozatýkáno celé osazenstvo janovické četnické stanice. Většina ze strážníků se domů již nevrátila. Byli zastřeleni v Terezíně, zemřeli v koncentračních táborech. Na počátku roku 1945 válka na sebe vzala další z mnoha podob. Z východu se do prostoru protektorátu přesouvalo značné množství uprchlíků před frontou. Do Janovic přišli první uprchlíci v noci z 28. na 29. ledna 1945 v počtu asi 300, a po nich během února a března transporty další, celkem tak 1000 – 2000 lidi. Zůstali v Janovicích a okolí až do konce dubna, než byli postupně odvezeni na povozech do Německa. V městečku se 29. dubna objevila také kolona příslušníků Hitlerjugend. Když zjistili, že cesta vlakem dál již není možná, rozhodli se pokračovat do Říše pěšky. Kolem 23. dubna procházelo Janovicemi také větší množství Vlasovců. S místními vyměňovali různé výstrojní součástky za jídlo, především chléb. Druhá polovina předposledního měsíce 2. světové války v Evropě se v Janovicích také nesla v duchu průjezdů transportů smrti. První vlak s vězni z koncentračních táborů do Janovic dorazil 17. dubna. Přijel od Domažlic a pokračoval směr Železná Ruda. Průjezdy vlaků „smrti“ pokračovaly Janovicemi dnem i nocí a jeden z posledních proběhl ještě 23. dubna. Janovičtí i přes vojenskou stráž transportu se vězňům snažili hodit alespoň nějaké potraviny. 18. dubna se z jednoho vlaku pokusilo několik vězňů uprchnout, byli však vzápětí zastřeleni. Ve stejný den zaútočili na janovické nádraží hloubkaři. „Protože ke konci války byli hloubkoví letci stále v akci, houkaly sirény v Janovicích denně na poplach 5 i 6krát“, uvádí se v janovické kronice. Jak píše dále janovický kronikář, „objevily se v Janovicích v průběhu dubna také váleční zajatci a to ruští, angličtí i američtí. Prošlo jich Janovicemi několik transportů. Byli ve velmi opotřebovaných vojenských šatech, zjevem dokazujíce přeskromné vyživování. Janovičtí jim potraviny i kuřivo s tichým souhlasem strážích dávali“. 

Dne 5. května 1945 vypuklo v Čechách celonárodní povstání a ani Janovice nezůstaly stranou. Ilegální Revoluční národní výbor se poprvé sešel již 29. dubna. Impulzem k aktivnímu vystoupení byla zpráva z pražského rozhlasu. Strhávaly se německé nápisy, zavlály vlajky. „Všichni jsme měli všeobecnou a dlouho již očekávanou radost z opět nabyté československé samostatnosti. Američané však stále nikde! Teprve kolem 17 hodin onu památnou sobotu 5. května přijely do Janovic první dva americké tanky střední velikosti směrem od Běhařova (Pocinovic). Všichni na náměstí jsme je uvítali s největšími ovacemi, posádky tanků dostaly pečivo, víno, čs. praporky a ovšem i květiny. Náměstí tonulo již v moři praporů. Americké dva tanky odjely asi po půl hod. přestávce opět z Janovic pryč. V noci ze soboty na neděli byly veliké deště s větrem. Ale lidem to ani v neděli nevadilo, od rána bylo náměstí plné. A Američané opět přijeli, ze směru od Nýrska, nikoliv již jen předvoj, nýbrž tentokráte mnoho tanků a také pěchota. Byli všichni nejsrdečněji uvítáni, hoštěni, zdobeni praporky a květinami a spolu se svou moderní výzbrojí obdivováni. Byli dojati tou slávou, neboť Janovice byly po jejich průjezdu nepřátelským Německem první českou obcí, kde je přivítala láska lidí, tolik let čekajících na konec německé okupace“. Slova janovického kronikáře není třeba komentovat. Tanky, které 5. května dorazily do Janovic, patřily k 2. průzkumné eskadroně. Mír pro Janovice na druhý den definitivně potvrdil příjezd mužů od 9. pěšího pluku ze svazku slavné 2. pěší divize. Té divize, která ve stejný čas přinese svobodu desítkám dalších obcí na Klatovsku, Domažlicku i jižním Plzeňsku.

49°20’41.780″N, 13°13’0.208″E – Pamětní deska na věčnou paměť dne 5. května 1945

Zachránil mě americký penicilin – vzpomínky Karla Pacnera, rodáka z Janovic nad Úhlavou

     
Stará radnice v Janovicích nad Úhlavou                Pamětní deska na věčnou paměť dne 5. května 1945


První osvoboditelé dne 5. května 1945 jsou 
vítáni občany Janovic nad Úhlavou