Osvobození Klatovska – iTag č. 3 a 4 Klatovy

Na paměť budoucím

Budova klatovské tzv. Nové radnice čp. 62/I je jednou z význačných historických budov, které utvářejí neopakovatelný ráz zdejší městské památkové zóny. Přestože jde v jádru o renesanční stavbu vyzdviženou v letech 1557 až 1559 snad pod vedením Antonia de Salle, vtiskla jí dosavadní podobu přestavba, realizovaná ve 20. letech 20. století v duchu novorenesančního slohu. Parter radnice obracející se do náměstí Míru je zdoben několika pamětními deskami, připomínající některé úseky českých moderních dějin 2. poloviny 20. století. Zrcadlí se v nich historie, ovlivněná v prvé řadě politickými zvraty a mocenskými zásahy. Stejně jako Sušice nebo Horažďovice, také Klatovy se na sklonku 2. světové války staly svědkem „spanilé jízdy“ amerických jednotek, jak byl průběh osvobozování českého jihozápadu velmi často popisován oficiální komunistickou historiografií. Opravdu byla tak spanilá? A bylo nutné skutečně úsilí amerických vojsk o osvobození kraje pod Šumavou tak bagatelizovat? Jen málo času bylo poválečnému Československu dáno na to, aby se vzpamatovalo z válečných hrůz a obnovilo demokratické zřízení v duchu masarykovských tradic. Přišel únor 1948 a s ním i takřka úřední povinnost zapomenout na americké osvoboditele. S vypuknutím války v Koreji v r. 1950 a angažovaností armády USA v tomto dnes již zapomenutém vojenském konfliktu, komunistická propaganda ve svém tažení proti americkým osvoboditelům přitvrdila. Z Američanů se stali okupanti takřka rovní nacistickým hordám a kdo se odvážil veřejně říci, že tomu bylo v pětačtyřicátém jinak, riskoval nejen postihy, ale i ztrátu svobody. Titul osvoboditelky Československa získala jen Sovětská armáda, zatímco již po ukončení bojů v Evropě budované pomníčky připomínající armádu USA byly rušeny. Co přežilo dobu 50.let, nepřečkalo období vietnamské války, která vypukla přesně dvě desetiletí poté, co na český jihozápad pronikly bojové formace z uskupení americké 1. a 3. armády. Pamětní deska s reliéfem rudoarmějce, osazená v ploše parteru klatovské radnice nese všeobecný nápis „9. května 1945 osvobodila sovětská armáda Československo“. Už z toho je patrné, že autorům bylo jasné, jak skutečně vypadal průběh osvobození Klatov v květnu 1945. Teprve až po listopadu 1989 bylo možné historickou křivdu napravit a novou, resp. další pamětní deskou připomenout americké osvoboditele Klatov. Je paradoxem dějin, že úlohu sovětských vojsk v tažení proti nacismu včetně přínosu na osvobození Československa nikdo nezpochybňuje ani dnes, dlouhých 70 let od ukončení války v Evropě.

Pamětní deska připomínající americké osvoboditele Klatov je vyvedena v česko – anglické mutaci. Nápis je jednoznačný a jen potvrzuje historický fakt, za kterým stojí muži gen. W. M. Robertsona. „Dne 5. května 1945 byly Klatovy osvobozeny od německé nadvlády severoamerickými vojsky III. armády gen. G. S. Pattona“, píše se na desce vyzdobené znaky města Klatovy a státními symboly ČSR a USA. Bez povšimnutí nelze nechat ani krátký text pod hlavním nápisem: „Na paměť budoucím věnováno obcí města Klatovy“. Lze jen doufat, že historická paměť již nebude ovlivňována rozhodnutím politických stran a diktátorských režimů, které nemají ve středoevropském prostoru místo. O úloze amerických ozbrojených sil na sklonku 2. světové války během bojů o Československo se opět začalo otevřeně a bez snahy o zkreslování pravdy hovořit s příchodem tzv. „pražského jara“. Snahy o demokratizaci společnosti a napravení mnohých křivd, kde potlačování skutečné historie bylo v porovnání s čistkami v české společnosti během 50. let, jen pouhou epizodou, udusil příjezd vojsk Varšavské smlouvy osudného 21. srpna 1968. Tragické dny okupace Československa armádami Sovětského svazu nebo Polska připomíná další z pamětních desek, dnes umístěných na klatovské radnici. Svoji pamětní desku zde ale mají také příslušníci československé armády v zahraničí, kteří sloužili u Československé samostatné obrněné brigády. Na Klatovsku se muži brigádního generála Aloise Lišky, velitele Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group (CIABG) objevili 18. května 1945, aby zde zaujali pozice vedle amerických vojsk, ležících nejen ve vnitrozemí, které před časem osvobodili, ale také podél linie dotyku (Contact line), jak je tzv. demarkační linie mezi sovětskými a americkými vojsky někdy nazývána. „Brigádníci“ zůstali na Klatovsku a Jižním Plzeňsku až do léta 1945, kdy se jednotka, od září 1944 až do května 1945 bojující u francouzského Dunkerque, začala transformovat a pomalu splynula s nově utvářeným tankovým sborem poválečné Československé armády. Američané se spolu s Čechoslováky zúčastnili nejedné přehlídky konané jak v Klatovech, tak Sušici a na mnoha dalších místech českého západu. 

Od chvíle, kdy na klatovském náměstí zarachotily pásy Cromwellů od tankových praporů z uskupení CIABG a dnem, kdy na území českého západu vstoupil první americký pěšák, uplynul přesně měsíc. Stejně jako Plzeňsko, Rokycansko, Domažlicko, ale také Severní nebo Jižní Plzeňsko, také na Klatovsku, město Klatovy nevyjímaje, se od března 1945 dostalo pod intenzivní palbu z Browningů namontovaných v křídlech amerických Thunderboltů, Mustangů a Lightningů. Piloti od 8. a 9. Army Air Force, především pak stroje od Tactical Air Force, útočily na veškerou dopravu ve snaze paralyzovat pohyb po silnicích a železnicích za denního světla, zamezit přepravě vojsk a obecně všemožně potlačovat německé válečné úsilí. Američtí stíhači měli v okolí Klatov ještě jeden důležitý cíl, letiště v Klatovech – Chaloupkách, ležící asi 3 km severovýchodně vzdušnou čarou od centra města. Zdejší základna klatovských aviatiků vznikla již ve 30. letech 20. století, kdy začal fungovat ve své době velice agilní Pošumavský aeroklub v Klatovech. Nedlouho před vypuknutím 2. světové války zde vzniklo, také díky podpoře klatovského občana a někdejšího pedagoga Františka Machníka, ministra národní obrany v letech 1935 – 1938, nové letiště s hangárem, tribunou a řídící věží. Pošumavský aeroklub se z nového letiště těšil jen krátce, protože ihned po zřízení protektorátu celý areál zabrala německá okupační moc, která zde posléze vybudovala zázemí pro školní jednotky Luftwaffe sídlící na letišti Plzeň – Bory. Na sklonku 2. světové války se klatovské letiště stalo domovskou základnou pro bojové stroje jednotek, ustupujících před postupujícími Spojenci. Jen 16. a 17. dubna 1945 zaútočily na letiště v Klatovech – Chaloupkách hned dvakrát letouny od 339. Fighter Group 8. Army Air Force. Luftflottekommando 6 po úderu Mustangů od „Třístétřicátédeváté“ odepsalo ze svého stavu 16. dubna na 38 letounů. Nutno podotknout, že šlo o stroje, které stály jak v Klatovech, tak Mariánských Lázních, Českých Budějovicích a pražských Kbelích. Když konečně dorazily na letiště Pošumavského aeroklubu americké jednotky, nalezly zde trosky řady letadel kdysi všemocné Luftwaffe. Byly mezi nimi stíhačky, např. Bf 109G-10, cvičné Ar 96B, průzkumné a kurýrní Fi 156, ale také velké dopravní a bombardovací letouny jako byl Ju 52/3m nebo He 111H. Lze se domnívat, že šlo o stroje z jednotek (resp. jejich částí nebo pozůstatků), dislokovaných t.č. v nedaleké Plzni. Po osvobození klatovské letiště v hojné míře využívaly letouny USAAF, především pak malé kurýrní stroje typu Piper. Dne 20. května 1945 se plocha zdejšího letiště zaplnila desítkami tankových transportérů, které do Československa dovezly až od francouzského Dunkerque tanky Československé samostatné obrněné brigády. Jisté zdržení celé kolony zavinil nízký podjezd před Plzní, kde musely být tanky vyloženy, aby vozidla mohla projet. Poté byly tanky opět naloženy na podvalníky a dopravena na letiště u Klatov. Zde byly Cromwelly, Challengery a Stuarty vyloženy a následně odjely po vlastní ose k útvarům.

Do hledáčku zaměřovačů amerických stíhaček se dostalo i klatovské nádraží, především lokomotivy. Několik hodin po útoku letounů od 339. Fighter Group na klatovské letiště se v nedaleké Plzni rozhořelo hotové peklo, rozpoutané bombami odhozenými z útrob britských Lancasterů. Plzeňské seřaďovací nádraží, strategicky důležitý dopravní uzel, přestalo existovat. Ještě nebyly uhašeny veškeré požáry, které vyvolaly exploze pum shozených na Plzeň v noci ze 16. na 17. duben 1945 stroji od Royal Air Force, když byl v Klatovech vyhlášen letecký poplach. „Ráno o půl osmé objevil se nad nádražím hloubkař“, vzpomínal na osudný 20. duben 1945 V. Mikuláš, úředník ve zdejší výtopně. „Nestřílel, jen sledoval provoz na nádraží. Po chvíli se objevilo asi 25 hloubkařů. Podnikli útok na vagony, jichž bylo nádraží plné. Byl zde vlak s německým uprchlíky, ale také několik vagonů s leteckou municí a pancéřovými pěstmi. Vagony začaly hořet a munice vybuchovat. Hloubkaři zapálili také skladiště uhlí, kůlny zaměstnanců dráhy a obytný dům čp. 183. Do vzniklého zmatku přijeli hasiči z Klatov a Bezděkova a železničáři se pokoušeli zachránit z domu nábytek. Brzy po náletu celé nádraží uzavřela Schutzpolicie. Strojníka Karla Boháče donutili odpojit hořící vagony. Pět vagonů s ekrazitem odtáhla lokomotiva a tak bylo zabráněno jejich možné explozi. Po chvíli se sirény rozječely znovu. Před 11. hodinou se od Týnce a od Železné Rudy blížily k městu dva svazy bombardérů. Po dopadu bomb byly koleje ohnuty a rozmetány. Nádražní budova zmizela v kotouči prachu a dešti kamení a cihel. V půli přeražená lokomotiva prolétla vzduchem a dopadla na vlastní komín. Další lokomotiva z čistícího tanku byla vymrštěna na skladiště“. Bomby toho dne dopadaly i na město a do polí v okolí. Nádraží bylo rozryto téměř stovkou kráterů. V transportu německého vojska, který stál v nádraží, zahynulo 16 vojáků. Usmrcen byl také přednosta stanice, jeho syn a další tři lidé. Celkem bylo americkými bombardéry toho dne odhozeno na Klatovy téměř 125 tun bomb. Navečer, několik hodin po skončení náletu, se nad městem objevili další hloubkoví letci a zapálili výtopnu, která hořela ještě druhý den. Válka o dopravní uzly v neztenčené míře pokračovala. 

Již v prvních květnových dnech slyšeli Klatovští od bývalých československých hranic, které ležely cca 20 km jihozápadně vzdušnou čarou od města, dunění a výbuchy, neklamný doklad toho, že svoboda je konečně na dosah. Tvrdými boji již od konce dubna 1945 až po první květnové dny procházeli v šumavském hvozdu a také v oblasti Všerubského průsmyku, přirozeném rozhraní mezi Šumavou a Českým lesem, příslušníci 90. pěší divize. V prvních květnových dnech do pozic „Devadesáté pěší“ začaly pronikat bojové formace slavné americké 2. pěší divize, aby se připravily ke vstupu do nitra Čech. Muži generála Robertsona měli za sebou v tu chvíli dlouhou a náročnou cestu ze saského Lipska, které předtím po boji obsadili, aby vystřídali „Devadesátou pěší“, s níž měli mnohé společné. Značný počet mrtvých a raněných a také fakt, že obě divize byly v boji od prvních dnů invaze do Evropy. Dne 4. května 1945 rozhodl vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě generál Dwight David Eisenhower o finálním útoku amerických jednotek na Československo. Generál Patton, velitel 3. americké armády, k tomu později řekl: „V 19 hodin 30 minut mi telefonoval Omar Bradley a sdělil mi, že jsme dostali zelenou pro útok do Československa“. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Západ Čech připadne Američanům a Sověti si ponechají „zbytek“ země.

Konečně nastal 5. květen 1945. Po celý den žily Klatovy ve velkém napětí. Kdy už konečně přijdou? „Nebylo pěkné májové počasí, jak by se dalo předpokládat. Před polednem se obloha zatáhla mračny a spustil se tichý, hustý déšť. Na náměstí i v ulicích bylo však stále plno lidí, kteří očekávali příchod Američanů. Pojednou se rozšířila zvěst, že Němci v parku střílejí na lidi. A vskutku již hasiči přiváděli raněné a přinášeli mrtvé“, popsal jeden z pamětníků drama, které se odehrálo v Klatovech pouze několik hodin před tolik očekávaným osvobozením. Celkem bylo tehdy palbou příslušníků Volkssturmu zabito šest mužů, jejichž jediným prohřeškem bylo, že odstraňovali německé nápisy v okolí sídla klatovské pobočky NSDAP. Situace se alespoň částečně uklidnila až s příchodem vojáků Wehrmachtu doprovázených členy klatovského Revolučního národního výboru. Další mrtvé Čechoslováky měla na svědomí střelba na lubské silnici, kde v posledních hodinách okupace zemřelo dalších 6 klatovských občanů. Čekání na svobodu bylo v tu chvíli až k uzoufání dlouhé. „Konečně na samý večer , okolo 9. hodiny, kdy se valně sešeřilo, dorazila americká armáda na náměstí. Tentokráte hrčení vozů, tanků a děl neznělo tak tvrdě, nýbrž radostně. Američané byli srdečně vítáni hlasitými pozdravy a máváním. Všem zářila z očí upřímná radost“, psalo se o příjezdu americké armády do Klatov na stránkách dobového tisku. Vstupu spojeneckých jednotek do města předcházelo jednání amerických parlamentářů, jejichž jeep se objevil na klatovském náměstí již kolem čtvrté odpolední. Titul osvoboditelů města pod Černou věží si toho dne připsali muži od 2. jízdní průzkumné eskadrony XII. sboru pod vedením Cpt. Billa Cunninghama. Ten posléze převzal z rukou majora Horna kapitulaci německých jednotek ve městě. Byla skoro tma, když do Klatov pronikl také předvoj 2. praporu 9. pěšího pluku Col. Gindera, který svoji jednotku rozdělil do několika proudů. Jeden zamířil z prostoru Všerubského průsmyku přes Brůdek na Kdyni, zatímco druhé bojové uskupení zamířilo ze Všerub severovýchodním směrem na Hlubokou a Loučím a dále na Klatovy. Stalo se tak přesně na den 11 měsíců od chvíle, kdy se v daleké Normandii rozhořel boj o osud západní Evropy. „Indiáni“ toho dne svůj postup zastavili a znovu se rozjeli do kraje až v ranních hodinách 6. května 1945. Před nimi ležely Přeštice, Dobřany a desítky vesnic, kde s napětím místní čekali na chvíli, až se objeví spása v podobě mužů bojujících pod hvězdnatým praporem.

49°24’6.540″N, 13°17’48.733″E – Pamětní deska padlým US Army v roce 1946
49°23’41.334″N, 13°17’34.973″E – Pamětní deska osvobození americkou armádou 5. 5. 1945

Radostné pláče a vítězné vítání – vzpomínky Aloisie Weinfurterové, rodačky ze samoty Dupanda u Klatov


Pamětní deska osvobození města Klatovy 
americkou armádou a pamětní deska 
Československé samostatné obrněné brigádě

Pamětní deska osvobození Československa sovětskou armádou

Hřbitov Klatovy hrob s pamětními deskami   

Informační tabulka o umístění pamětní
desky padlým americkým vojákům

Tank M24 Chaffee 2. jízdní mechanizované 
skupiny v Klatovech