Osvobození Klatovska – iTag č. 2 Chudenice

Válka měla mnoho podob

Chudenice leží stranou od frekventovaných cest, v kopcovité krajině rozprostírající se mezi Staňkovem a Švihovem. Období válečných let se v obci, kde převažovala zemědělská výroba nad řemesly nebo průmyslem, neslo ve znamení odvodů povinných dávek, rekvírování, prohlídek, stíhání uprchlíků, nenahlášených přebytků a „dobrovolného“ odevzdávání předmětů jako bylo např. šatstvo nebo kuchyňské nádobí ve prospěch válečného úsilí Říše. Také v Chudenicích se jako mor šířil strach v období stanného práva za heydrichiády, ze všemocného gestapa, udávání a dalších znaků, doprovázejících dobu okupace a potlačování lidských práv a svobod. Řadu událostí hodných zaznamenání zachytil v letech 2. světové války chudenický kronikář. „1. 4. 1942 nalezeno letadlo – německé – na Doubravě bez posádky“, zapsal si kronikář informace, které po válce zapsal do městské kroniky. Na konci dubna téhož roku prohledala německá policie zámek „Lázeň“ „hledajíc tu uprchlého francouzského generála“. V lednu 1943 byli chudeničtí zemědělci svoláni rozhlasem do obecního domu, „kde jim bylo nakázáno předsedou rekviziční komise, aby ihned odevzdali všechny přebytky obilí, jinak už za hodinu budou hledat. V 11 hodin začali s prohlídkou domů, navštívili 14 čísel a nic nenašli. Dopadlo to tedy dobře, obilí bylo poschováno v lesích. S prvními týdny třiačtyřicátého roku se také Chudeničtí pomyslně dotkli hrůzy bojů. „V noci dne 25. 2. 1943 od 11 do 12 hodin bylo slyšeti silné rány, výbuchy a pískot sirén – byl nálet na Norimberk a Cham. Zdejší obyvatelé se zděšením pozorovali záblesky výbuchů a naslouchali.“ Netrvalo dlouho a letecká válka se přenesla také do oblasti protektorátu a na říšsko – protektorátní hranice. Již v dubnu a květnu 1942 se britská Bomber Command pokusila napadnout a přinejmenším poškodit Škodovy závody v Plzni. O rok později, v dubnu 1943 udeřila RAF znovu. „17. 4. od 1 do 2 hod. v noci nálet na Dobřany. Letadla přeletěla přes zdejší obec. Nálet byl i u nás viditelný“. A válka zatím pokračovala. Na sklonku dubna 1943 „majitelé radiopřijímačů přinášeli své přijímače do Chudenic do staré školy, kde jim byly vyňaty krátké vlny, aby nemohli poslouchat cizí rozhlas (Londýn!)“. V srpnu 1943 byla na pole u „Mariánského domu shozena zápalná deska. Naštěstí neudělala škody, ježto padla do bramborů“. Válka měla mnoho podob. Zásobování civilního obyvatelstva podléhalo úředním zásahům, na příděl bylo skoro vše, co nebylo možné vypěstovat a pokud možno i uschovat před okupační mocí. Fronta měla přednost a to i v cigaretách. „Nejdůležitější artikl, za nějž lze všechno obdržeti, je kuřivo. Za ně dostaneš všechno“, píše se na stránkách městské kroniky o situaci na domácí „frontě“. „Za 1 cigaretu platí kuřáci až 10 K. Řemeslník, dělník požaduje za práci ne peníze, ale kuřivo“. 

V únoru 1944 se Chudenicko stalo svědkem zahájení další fáze letecké války nad protektorátem. Až dosud se nad územím Čech objevovaly britské bombardéry, od roku 1944 se ale mělo vše změnit. „Dne 22. 2. v půl jedné po poledni honička letadel nad krajinou. Německá a anglic. letadla střílela po sobě, nic se nestalo, jen v obci Kanicích střela prorazila strop a rozházela kamna, v sousední obci Lštění bylo střelami 7 osob zraněno“. Skutečnost však byla horší, než uváděl chudenický kronikář. Ve vůbec prvním leteckém souboji, který se toho dne odehrál mezi stroji Luftwaffe a americkými vzdušnými silami nad území předmnichovského Československa v letech 2. světové války, byly sestřeleny tři americké čtyřmotorové Liberatory od 98. Bomb Group 15. US AAF. První z nich se zřítil u Bukovce 20 km vzdušnou čarou severozápadně od Chudenic. V jeho troskách zahynulo 10 amerických letců. Další bombardér vybuchl ve vzduchu u Nepomuku 28 km vzdušnou čarou severovýchodně až východně od Chudenic. Také v tomto případě zůstalo na místě dopadu stroje 10 mrtvých amerických letců. Třetí bombardér dopadl u Lhenic na Prachaticku. Ani Němci nevyšli se souboje beze ztrát, když jen u Hartmanic na Šumavě nebo Líštan na severním Plzeňsku se zřítily dvě těžké dvoumotorové stíhačky Bf 110. 

Se zvyšující se intenzitou letecké činnosti ze strany amerických bombardovacích svazů začal od léta 1944 také stoupat počet přeletů přes Chudenice. K 21. červenci zaznamenal chudenický kronikář „12 skupin cizích letadel ve značné výši od Klatov k Horšovskému Týnu. Napočteno jich bylo 570. Snad to byla letadla americká. Přelet se dál mezi 11. a 12. hod. před polednem“. Obdobně tomu bylo 4. listopadu téhož roku, kdy „zdejší krajinu přelétlo kolem 12. hodiny polední značné množství cizích letadel. Překrásná podívaná! V polích se našly četné zápalné destičky“. Hitlerovu říši začaly svírat obrovité kleště, ve kterých se ocitl i protektorát, který se v závěrečných měsících války stane svědkem nejedné tragické události. Již na počátku listopadu 1944 projelo nedalekou Lučicí 60 vozů s uprchlíky z východních zemí, snad Maďarů nebo Němců. „Jeli z Klatov na Staňkov. Lidé i zvířata v ubohém stavu. 4 koně jim uhynuli na cestě mezi Balkovy a Kolovčí“, komentuje událost chudenická kronika. Ještě v listopadu 1944 byla vyklizena budova měšťanské školy pro přijetí německých dětí, evakuovaných z oblastí zasažených bombardováním a válkou. První z nich (170 dětí ve stáří od 10 do 14 let) do Chudenic dorazily až koncem ledna 1945. Dalších asi 170 uprchlíků dorazilo do městečka na konci února 1945. Od března téhož roku byli uprchlíci ubytováni také v soukromí a to i v okolních vesnicích. Situace se v daném čase celkově zhoršuje, zásobování vázne, příděly se zmenšují. Úřady se snaží doslova „vypumpovat“ z místních zemědělců další obilí. Chtějí vybrat 200 q, získají ale sotva desetinu. K 15. 4. 1945 si kronikář poznamenává: „V neděli jsme pili naposledy pivo“. O dva dny později přelétaly nad krajem „hloubkoví letci“. Od počátku dubna se v okolních lesích objevují ruští uprchlíci, kteří utekli z Německa. „Místní občanstvo jim nosilo do lesů jídlo“, lakonicky věc komentuje chudenická kronika, neudává ale, že za napomáhání nepříteli tehdy hrozila smrt. 

5. května 1945 vypuklo v Čechách celonárodní povstání. Chudenice nebyly výjimkou. „Ve 13. hod. odpoledne srocení mladých lidí, kteří odzbrojovali německé vojáky. Když bylo odzbrojeno asi 15 vojáků, zakročil místní revoluční národní výbor, aby nedošlo ke konfliktu, nařídil klid a rozchod. Německé velení si vynutilo ještě vrácení odňatých zbraní, leč na četnickou stanici nikdo nic nepřinesl, ačkoliv starosta obce byl držen jako rukojmí v měšťanské škole, dokud zbraně nebudou vráceny“, popisuje situaci v Chudenicích slavného 5. května 1945 městská kronika. Obcí prošel průvod v čele s vlajkonošem, který nesl prapor v národních barvách. Na domech se objevují čs. prapory a odstraňují dvojjazyčné nápisy. Němci ještě téhož dne večer Chudenice opustili. Nedaleké Klatovy v tu chvíli již prožívají první chvíle svobody. Uplyne noc plná čekání. Kdy konečně dorazí? Kdy přijdou a ukončí roky nesvobody? „Dne 6. 5. v 11 hodin 50 minut přijel první americký tank do zdejší obce, za ním další 3, pak nákladní vozy s vojáky a asi 100 mužů pěchoty. Vítáni byli s obrovským nadšením jakožto naši osvoboditelé. Ženy jim připravily občerstvení. Po celé odpoledne a v příštích dnech projížděly obcí stále nové vozy s vojskem“, popsal první chvíle osvobození chudenický kronikář. Titul osvoboditelů Chudenic si připsali muži od 2. pěší divize, kteří od časných ranních hodin 5. května 1945 postupovali krajinou rozprostírající se mezi Domažlicemi a městem Klatovy, s 38. pěším plukem na západě a 9. pěším plukem na východě. „Devátý pěší“ svojí přítomností zajistil mír pro Klatovy, Přeštice, Starý Plzenec i Rokycany. Muži col. Gindera vstoupili také do Chudenic a definitivně ukončili 6 let nesvobody. Dne 11. 5. přijeli do městečka na návštěvu zástupci Rudé armády. Místní stavěli slavobrány a vyvěšovali vlajky ruské, americké a anglické. Další americké jednotky přijely do Chudenic 4. června 1945. Jak uvádí chudenický kronikář, jednalo se o „štáb a asi 300 vojínů. U rybníka byly nakupeny hromady munice, u městské váhy měli skladiště, pod lipami bedny s maskami. Bydleli ponejvíce po domech, ale také ve stanech a v panském dvoře, kde měli kuchyni. V den jejich příjezdu vlály na domech prapory a v ulicích je vítalo množství lidí“, uvádí se dále v městské kronice. Další Američané přijeli do Chudenic následujícího dne, až jich zde bylo okolo čtyř stovek. Krátce po polovině června „GI“, jak bylo americkým vojákům také někdy přezdíváno, odjeli. Krátce poté přijelo nové americké vojsko, bezpochyby patřící k XXII. armádnímu sboru, kterému velel gen. Ernest Harmon. Američané z Chudenic definitivně odešli 24. července 1945. Tím se pomyslně uzavřela kapitola osvobození Chudenic od nacismu.

49°28’0.399″N, 13°10’25.085″E – Pomník vojákům americké armády

Kalendář babičky z pětačtyřicátého

     
Památník obětem 1. a 2. světové války společně s pomníkem americké armádě na Mírovém náměstí v Chudenicích

 
Příslušníci 23. pěšího pluku 2. pěší divize v nedalekých Štěpánovicích u Klatov