Osvobození Klatovska – iTag č. 11 Horažďovice

Sen o šťastném konci se vyplnil

V posledních měsících 2. světové války se oblast českého západu dostala do hledáčku amerického letectva, stíhacího i bombardovacího. Od února 1945 se ve stále větší míře objevovaly stíhací letouny od 8. a 9. letecké armády také nad Horažďovickem. Hloubkaři, jak bylo americkým Thunderboltům, Mustangům a Lightningům místními přezdíváno, se v prvé řadě zaměřili na eliminaci železniční dopravy. Žádný vlak si od té chvíle nemohl být jistý, že dojede do cílové stanice, žádný cestující, strojvůdce, topič, nikdo si nedovolil zlehčovat nebezpečí hrozící ze vzduchu. Od 22. ledna 1945 byl zastaven provoz rychlíků a spěšných vlaků. V dubnu téhož roku bylo omezeno vlakové spojení do Klatov. Od té chvíle až do konce války odjížděl z Horažďovic jeden vlak ve 4 hodiny ráno a vracel se až o osmé hodině večerní. Jeden z prvních útoků na horažďovickou železniční stanici se odehrál 24. února 1945. Bomby a střely z velkorážních kulometů tehdy na nádraží v Horažďovicích – Předměstí poškodily koleje a služební vůz. K dalšímu útoku došlo o měsíc později. Kotlářům, jak také někdy české obyvatelstvo americkým hloubkovým letcům přezdívalo, se podařilo jednu lokomotivu poškodit. Dne 15. dubna hloubkaři odstřelili lokomotivu v prostoru pod Práchní jihozápadně od města. O pouhých pět dnů později dopadlo o půl desáté ráno na stanici Horažďovice – Předměstí několik bomb. Škody na majetku železnic nebyly velké, pumy ale poničily řadu domů v okolí. Ve stejný den americké stíhačky zaútočily na klatovské nádraží. O něco později stejnou železniční stanici doslova srovnal se zemí nálet formací amerických Liberatorů. Také v okolí Horažďovic dopadaly bomby. Napadeny byly např. Olšany (dnes stanice Pačejov), které 26. dubna bomby citelně poškodily. Ve stejný den se pod palbou ocitlo i horažďovické nádraží. Zápalná puma zde zasáhla vagón s elektromateriálem, který celý vyhořel. Útokům se nevyhnula ani doprava po silnici. Také tady bohužel umírají civilisté. 

Dne 5. května vypuklo celonárodní povstání proti nacistickým okupantům. Z ilegality vystupují revoluční národní výbory (RNV), odstraňují se německé nápisy, odzbrojují německé vojenské hlídky. Také v Horažďovicích se vlády nad městem ujímá revoluční národní výbor. Z balkónu radnice zaznívají proslovy představitelů RNV F. Listopada a V. Klika. V průběhu dne projíždějí městem k západu německé vojenské kolony. Prchají vstříc Američanům, co nejdále od Sovětů, kteří postupují do nitra Čech od východu a severu. V samotných Horažďovicích v tu dobu setrvává nepočetná, přesto ale silně ozbrojená posádka Schutzpolizei a jednotek SS. Opakuje se situace, velmi podobná průběhu povstání na jiných místech Čech. Vojáci se vzdají pouze vojákům, v žádném případě civilistům. S napětím se očekává další průběh událostí. Panuje nervozita a strach z reakce německého vojska. 
V časných ranních hodinách 6. května 1945 se v Horažďovicích formuje z místních vojenská skupina „První prácheňská stráž Šumavy“ pod velením npor. Říhy. Na cestách se objevují spojky a dobrovolníci, kteří se snaží udržovat pořádek. Příslušníci Schutzpolizei a zbraní SS se stahují do kláštera ležícího východně od jádra města. Velící důstojník hodlá svoje muže vyvést z města stůj co stůj a od představitelů RNV žádá záruky bezpečného odchodu, pokud možno za doprovodu zástupců povstalců. Nakonec se jim to daří. Část odjíždí do Sušice vlakem, další kolona putuje po vlastní ose. Je možné se domnívat, že šlo o jednotku Schutzpolizei, která ještě 6. května přijela do Sušice, projela městem a prchala dál ve směru na Kašperské Hory, kde nakonec padla do zajetí. Konečně okolo druhé hodiny odpolední městem zaburácely tankové motory. Sen o šťastném konci se vyplnil. Američané poté projížděli městem skoro dvě hodiny. Část kolony zamířila na Velký Bor, další se obrátila na Blatnou. Lidé projevují radost, málokdo skrývá emoce. Je po válce, svoboda, tak sladká svoboda je tady! 

Titul osvoboditelů starobylého města nad zlatonosnou Otavou si připsali muži od americké 4. obrněné divize. Na západní frontě se „Čtvrtá obrněná“ objevila již v červenci 1944. Aktivně se zúčastnila operace Cobra, bojovala u Avranches, v Bretani, na řece Sáře, u Bastogne, v oblasti Jeny a na řece Muldě. Skládala se ze tří tankových praporů (č. 8, 35 a 37), tří obrněných pěších praporů (č. 10, 51 a 53), tří obrněných dělostřeleckých praporů (č. 22, 66 a 94), několika podpůrných praporů a také 25. jízdní obrněné eskadrony. Jednotku podporoval také 704. Tank Destroyer Batalion. Když 4. obrněná divize pronikla na Sušicko a Horažďovicko, velel jí genmjr. W. M. Hoge. Od chvíle, kdy divize vstoupila na půdu Francie až po poslední hodiny války v Evropě, ztratila 1 356 mužů, kteří padli v boji. Dalších 4 551 jich bylo zraněných. Tak vysoká čísla jen svědčí o intenzitě bojů, kterým byli muži od „Čtvrté obrněné“ vystaveni. 

Útok na Československo začal pro 4. obrněnou divizi v ranních hodinách 6. května 1945. Divizní bojové uskupení B zamířilo v průběhu dne do Čech přes Hendersberg, Seelbach, Deggendorf, Regen, Schweinbutt, Zwiesel, Dobrou Vodu, Hartmanice, Sušici, Rabí, Horažďovice a Velký Bor. Velitelství si „Béčko“ nakonec zřídilo v Horažďovicích. Bojové uskupení A postupovalo přes Grafenau, Freyung, Kunžvart, Horní Vltavici, Vimperk, Volyni a Strakonice. Jednotky taktické skupiny složené z 25. jízdní obrněné eskadrony a roty C 35. tankového praporu vstoupily do Písku a zajaly 800 německých vojáků místní posádky. Velitelství divize vyjelo ve 12.15 hod z Deggendorfu a v 18. 30 hod dorazilo do Sušice. 

„Den po osvobození Sušice, Horažďovic i Strakonic dostala divize rozkaz od XII. sboru držet současné pozice, vybudovat obranné postavení a nepokračovat v dalším postupu. Na základě zpráv od českých občanů o pohybu nepřátelských vojáků byly jednotkou vysílány během dne průzkumné hlídky. V drtivé většině se jednalo o nepřátelské bojové formace, které se přesunovaly k americkým liniím, aby se vzdaly v našem pásmu. Stovky utečenců se shromažďovaly v pásmu mezi ruskou a americkou linií a tak nastal problém s vybudováním záchytných táborů. Cesty byly navíc doslova ucpány obrovským množstvím nepřátelských sil pochodujících do zajetí k našim liniím a tak bylo nutné vyčlenit hlídky, které řídily dopravu. Zajatci byli umisťováni v prostorech soustředění a instruováni k tomu, aby si zřídili vlastní kuchyně a postarali o vlastní bezpečnost. 
8. května 1945 přišla zpráva o ukončení válečných operací v Evropě. Byla nadšeně přijata vojáky, kteří byli téměř rok nepřetržitě v boji. V hlavním rozkaze vydaném ke Dni vítězství, shrnul generál G. S. Patton úspěchy všech mužů 3. armády, kteří bojovali pod jeho velením a připomněl ty, kteří za vítězství zaplatili cenu nejvyšší. Rozkaz končil všeobsažnou větou: „Bylo mi ctí, že jsem mohl velet takovému množství Američanů, jejichž odvaha, statečnost a neohroženost nebude nikdy v historii zapomenuta“, píše se ve vůbec posledním hlášení o činnosti 4. obrněné divize v letech 2. světové války. Generál Patton, legendami ověnčená osobnost, se v Horažďovicích osobně objevil 17. července 1945, aby na lukách za Jarovem vykonal přehlídku nastoupeného amerického vojska. Od zástupců města dostal darem obraz s motivem Práchně a knihu o dějinách Horažďovic. Poděkoval za milé přijetí a zvěčnil se do městské kroniky. 

4. obrněná divize zůstala v Horažďovicích až do června 1945, kdy se stáhla do Německa a místo ní se ve městě objevili vojáci od 301. pěšího pluku americké 94. pěší divize. Většina z nich zde zůstala jen do července. Poslední američtí vojáci odešli z města v listopadu 1945. S jejich odchodem se uzavřela jedna z kapitol dějin nejen Horažďovic, ale i celého českého západu. 

49°19’21.572″N, 13°42’4.609″E – Pamětní deska osvobození 6. května 1945 a návštěvy gen. Pattona

Radostná telefonická zpráva – z kroniky města Horažďovice 1940 – 1955

     
Pamětní deska osvobození města a návštěvy gen. Pattona v blízkosti Kulturního střediska Horažďovice


Tank Sherman z 37. tankového praporu 4. obrněné divize v Horažďovicích