Osvobození Klatovska – iTag č. 1 Švihov

Proud mužů v olivově zelených uniformách

Švihov leží na důležité dopravní tepně I/27 spojující Plzeň s Přešticemi a Klatovy. Po celá staletí řídila chod obce vrchnost sídlící na starobylém hradě, který je dodnes symbolem města stejně jako novogotická radnice stojící na náměstí Dr. E. Beneše. Nese jméno československého prezidenta, muže, který stál spolu s T. G. Masarykem u zrodu republiky, vedl ji v nelehkých dobách osudného osmatřicátého roku, bojoval za její uznání v letech 2. světové války a poválečnou obnovu a zažil i ztrátu politické samostatnosti a nástup komunistického režimu. Nedaleko od radnice stojí pomník padlým. Byl vybudován roku 1931 z darů jako věčná připomínka švihovských mužů, kteří zemřeli na frontách 1. světové války. Pomník zdobí socha legionáře, „strážce republiky“, kterou zhotovil klatovský sochař Vilém Glos. Po ukončení 2. světové války byl pomník doplněn o desku s připomínkou obětí nacistického režimu. Severozápadně od Benešova náměstí se rozprostírá náměstí T. G. Masaryka. V jeho ploše stojí drobný pomníček s deskou, nesoucí znak americké 2. pěší divize, která do města vstoupila v průběhu 6. května 1945. Dni, který se nesmazatelně zapsal do dějin Švihova, předcházelo 6 dlouhých let hrůzy a zmaru, obyčejného lidského strachu, zrady i statečnosti. 

Po anšlusu Rakouska hitlerovským Německem bylo zřejmé, že tím, kdo je další na řadě, bude Československo. „Rok, který měl býti naším jubilejním, který jsme chtěli věnovat v klidu a míru radostné oslavě dvacátého výročí obnovy svého státu, stal se nám i celé Evropě rokem neobyčejných úzkostí a strasti. Českoslovenští Němci v sudetském území podlehli dojmu z připojení Rakouska a vyzdvižení velkoněmecké myšlenky jako hotové epidemii, dosavadní aktivismus jest zlikvidován a všechny německé strany (kromě soc. demokracie) spojují se pod vedením Konráda Henleina (jeho matka byla Češkou!)“, píše se o událostech, které předcházely osudnému rozhodnutí velmocí v Mnichově na stránkách kroniky švihovské obecné a měšťanské školy. „Incidenty se v menšinách množí, teror Němců se stupňuje. Atmosféra jest nesnesitelná. Útok na nervy všech Čechů počíná. 23. září 1938 je vyhlášena všeobecná mobilizace. Nastává chvíle velikého odhodlání a víry. Na ulicích Švihova dlouho do noci je živo. Muži po vyhlášení mobilizace nastupují, ženy se loučí. Švihovem projíždějí vojenské automobily s vojskem, rachotí děla. Všude se konají přípravy pro případ války. Podél Švihova přes Malechov, Běleč a Ježovy táhne se 1. bitevní linie. Kopou se zákopy a konají strážní služby. Ze Švihova pracují na zákopových pracích přes 120 lidí. Dne 29. září. Z amplionu gen. Syrový hlásí tu nejsmutnější zprávu, podmínky 4 velmocí o odstoupení sudetského území do 10. října“, komentoval neznámý autor na stránkách kroniky obecné a měšťanské školy Mnichovský diktát, které na dlouhý čas pozměnil mapu střední Evropy.

Po okupaci mnichovským diktátem okleštěného Československa Velkoněmeckou říší v březnu 1939 vstoupila německá vojska také do Švihova. Nastal čas genocidy českého národa. Tragické období heydrichiády vystřídal čas čekání na obrat k lepšímu. V městečku panoval zdánlivý klid, narušovaný zprávami o zatýkání, deportacích, pronásledování hledaných osob. Válka poprvé zahrozila v dubnu 1943, kdy britská RAF omylem bombardovala městečko Dobřany, ležící od Švihova pouhých 19 km severně vzdušnou čarou. Vzdálené dunění a záblesky od explodujících pum rozehrály na temném nebi strašidelnou podívanou. Co je cílem? Snad plzeňská Škodovka? Takové byly nejčastější otázky, které osudné noci padaly. Na druhý den již bylo jasné, že to byly Dobřany. Spojení na Plzeň bylo přerušené a ten, kdo první spatřil dobřanská kasárna nebo domy pod nádražím, se otřásl při představě, co kdyby to příště byl právě Švihov? Snad se již nic podobného opakovat nebude. Jak ale ukázala nedaleká budoucnost, těžké bombardování postihne další blízký cíl. 

Koncem ledna 1945 dorazil do Švihova rozkaz vyklidit do 24 hodin obecnou školu a připravit ji pro ubytování německých uprchlíků, mezi českým lidem známých pod jménem „Národní hosté“. Jednalo se především o civilisty ze Slezska utíkající před Rudou armádou. Jak se blížila fronta a zmenšoval prostor dosud okupovaný Říší, zvyšoval se také počet běženců. Stejně jako v mnoha dalších obcích ležících na železniční trati s Plzně na Klatovy a Železnou Rudu, také ve Švihově se v posledních měsících války začaly ve stále větší míře objevovat americké stíhací letouny, útočící na cíle pohybující se po železnici nebo cestách. „24. II. 1945 jest památný tím, že toho dne započaly útoky hloubkových letců anglic. v našem kraji. Odpoledne objevilo se náhle 9 dvoutrupových hloubkových letadel. 5 z nich zakroužilo několikráte nad Švihovem a napadlo nádraží, kdež nakládala se do vagonů mouka. Byl zabit kůň p. mlynáře E. Tyla. Obyvatelstvo s různými pocity se se vzrušením přihlíželo nebojácně a pozorovalo hloubkaře. Při náletu na Plzeň zabit byl bývalý žák zdejší školy Trepek a velmi nadaná studentka Belcová v hotelu Continental (Jde o událost z 20. prosince 1944, kdy americké letectvo bombardovalo plzeňské Škodovy závody. Kromě zbrojovky bomby ničily také ve středu města, kde byl zasažen i známý hotel Continental, jehož sklep byl využíván jako protiletecký kryt. Puma prolétla světlíkem a vybuchla nad stropem suterénu. Následky byly fatální. Tehdy zahynul i majitel hotelu). Bývalý žák měšť. školy Jindřich z Ježov byl ve vlaku na nádraží v Březnici poraněn loubkovými letci a zemřel. Od 22. III. vyučováno bylo v budově radnice polodenně střídavě ve všech třídách. Vyučování bylo však pravidelně rušeno nálety hloubkových letců. Začátkem dubna děti pobývaly více ve sklepě než ve třídě.16. IV. 1945 bylo v dopol. hodinách bombardováno letiště v Klatovech. Učitelský sbor pozoruje bombardování z oken a z půdy radnice. Studenti dojíždějící do Klatov toho dne nedostavili se již do školy. Cestování vlakem stává se velmi nebezpečným. Vlaky jsou pravidelně napadány hloubkovými letci a cestující se zachraňují úprkem v polích a lesích. 17. IV. v úterý v noci probouzí se celý Švihov. Polovina oblohy ozářena jest světlem a nad Plzní visí ohnivé koule – letadla hučí – okna a dveře řinčí – a vzduch se otřásá dunivými ranami. Plzeň jest bombardována. Cestování po silnicích stává se nebezpečným. Švihovem projíždí (již od 9. IV.) ohromné množství aut osobních (i nákladních) s vysokými hodnostáři německými, s vojskem, s potravinami. Auta jsou napadána hloubkovými letci. Taktéž na nádraží je živo. Vlak za vlakem projíždí…vše směřuje na Bavory. V neděli 15. dubna uvízl na nádraží vlak s německým vojskem, které se chová velmi neukázněně, žebrá a stává se postrachem celého okolí. Železniční spojení s Plzní jest přerušeno. Dělníci z Plzně utíkají a přinášejí zprávy o těžkém bombardování nádraží“, popisoval dramatickou situaci v obci a okolí na sklonku 2. světové války kronikář obecné a měšťanské školy ve Švihově. 

Pouhé čtyři dny po zničení plzeňského nádraží spojenecké letectvo udeří plnou silou na klatovskou železniční stanici. Nejdříve hloubkaři a poté dva bombardovací svazy amerických Liberatorů v průběhu několika málo minut doslova „přeorají“ klatovské nádraží natolik, že bude muset být po válce znovu vystavěno. Nyní je ale doprava přerušena a tím je omezen i pohyb vlaků přes Švihov. Pro místní již tak těžce zkoušené událostmi, které se na kraj valily jedna za druhou, měl neblahý dopad také útok americké 8. letecké armády na plzeňskou Škodovku v průběhu středy 25. dubna 1945. Stejně jako v okolních obcích, také ve Švihově byla řada osob zaměstnána v plzeňské zbrojovce, kterou úder „Osmé letecké“ vyřadil z provozu. Byl to ale také čas, kdy se od pásma Šumavy začala ozývat střelba. Bylo zřejmé, že konec války se opět o něco přiblížil. V šumavských průsmycích a v domažlické části Českého lesa na sebe svoboda vzala podobu mužů od americké 90. pěší divize. Hned na počátku května jejich pozice začala přebírat 2. pěší divize genmjr. Robertsona. 4. května konečně padl termín zahájení postupu amerických sil do nitra Čech. Na druhý den, v časných ranních hodinách, se proud mužů v olivově zelených uniformách jako lavina rozlil po kraji a zamířil na Domažlice a Klatovy. 

5. května 1945 vypuklo v Čechách povstání proti okupantům. Také ve Švihově panuje napjatá atmosféra. Kdy už konečně přijdou? Kdy skončí to nekonečné čekání? V Klatovech jsou už Američané, šíří se mezi místními radostná zpráva. Uplyne ale ještě jedna dlouhá noc, než se rozední a v kalendáři se objeví datum 6. květen 1945. Den, kdy od Boru u Tachova pronikne do Plzně před osmou hodinou ranní útočný svaz plukovník Noblea od „Šestnácté obrněné“. Prší, je chladno, ale to nikomu nevadí, protože od Klatov se do Švihova zvolna sune zdánlivě nekonečný proud vozidel z uskupení 9. pěšího pluku 2. pěší divize. Odpoledne téhož dne pronikne pluk do Přeštic a krátce poté i do Starého Plzence. Pro muže plukovníka P. D. Gindera, velitele 9. pěšího pluku z uskupení slavné divize Indianhead válka skončila. Stejně tak skončila i pro Švihovské. 
„Dne 25. května 1945 se opět začalo vyučovat ve švihovské škole. Vzpomenuto těch, kteří se nejvíce zasloužili o naše osvobození, především p. prezidenta Dr. E. Beneše, Rudé armády a armád spojenců, zvláště našich osvoboditelů Američanů“, uzavírá se popis válečných let na stránkách školní kroniky obecné a měšťanské školy ve Švihově. 

49°28’55.801″N, 13°17’0.361″E – Pomník vojákům americké armády 5. května 1945

Pomník vojákům americké armády 5. května 1945 na náměstí T. G. Masaryka ve Švihově

Setkání občanů Švihova
s příslušníky 9. pěšího pluku 2

Radostné úsměvy z konce války ve Švihově