U památníku 2. pěší divize se vzpomínalo na vztahy mezi Čechoslováky a Američany

Přidal:

„Děkuji, že jste přišli uctít tři tisíce padlých a více než 10 tisíc zraněných příslušníků 2. pěší divize,“ uvedl při vzpomínkovém setkání na Chodském náměstí válečný veterán, příslušník 2. pěší divize Earl Ingram. Před položením květin u památníku promluvil ještě James Duncan, další člen této divize, který se do armády přihlásil jako dobrovolník v roce 1943: „Je pro mě čest, že mohu promluvit k občanům země, kterou jsem se naučil mít rád, a proto mi dovolte udělit vám malou lekci z historie. Jde o pravdivý historický příběh, který souvisí s vazbami Československa a Spojených států amerických a je součástí vztahů mezi Čechoslováky a Američany. Na konci roku 1918, kdy končila 1. světová válka, bylo asi tři tisíce amerických vojáků posláno do nejsevernějšího cípu Ruska. Tito vojáci očekávali, že půjdou na frontovou linii do Evropy, ale ocitli se v Rusku. Těch tři tisíce amerických vojáků, kteří pocházeli většinou z Wisconsinu a z Michiganu, mělo za úkol osvobodit tisíc českých vojáků, kteří se ocitli v nesnázích. Osobně neznám osud té tisícovky vojáků, nevím, jak dopadli při plnění bojových povinností, jež vykonávali pro stát, který se měl zanedlouho stát samostatnou republikou. Mnoho amerických vojáků nezahynulo v bojích, ale na následky nemocí a chladu. Pokud vím, v únoru 1919 byli ti, kteří přežili, propuštěni ze služby. Můžeme tedy říct, že už tehdy Čechoslováci a Američané bojovali bok po boku. Já měl to štěstí, že jsem osobně poznal jednoho z těch vojáků. Za svou chrabrost získal jedno z nejvyšších státních vyznamenání. Tuto informaci jsem předal Ivanu Rollingerovi, kurátorovi Patton Memiorial Pilsen, s nadějí, že prozkoumáním historických událostí by mohlo dojít k objevení neznámých hrdinů. Tady vlastně začaly vztahy mezi Československem a USA, ještě předtím, než Československo vzniklo. Právě těmito činy jste si vy, Češi, zasloužili o svoji svobodu, možná víc, než jsme se o ni zasloužili my, Američané. Domnívám se, že se vyjadřuji i za ostatní, kteří tu nejsou s námi. Věřím, že Spojené státy, budou stát za Čechy jako národem a kdyby se stalo, že svoboda by měla být ohrožena, že budeme opět stát bok po boku. Bůh žehnej České republice, Spojeným státům americkým a vám všem.“

2. pěší divize patří mezi nejslavnější a také nejdéle sloužící jednotky americké armády. Její příslušníci prošli Evropou jak za 1. tak i za 2. světové války, po roce 1945 bojovali v Koreji a ještě nedávno i v Iráku. Formace vznikla na podzim 1917 ve francouzském Bourmontu jako součást Amerických expedičních sil (AEF), jimž velel generál John J. Pershing. Měla posílit zesláblé britské a francouzské jednotky. Američané však postrádali nejen patřičný výcvik, ale i potřebnou výstroj a výzbroj, museli se tedy nejdříve naučit vše potřebné. Teprve v březnu 1918 nastoupili příslušníci 2. divize do zákopů pod nechvalně proslulým Verdunem v oblasti Toulon – Triton, kde utrpěli první ztráty. Po skončení války se přesunuli do Porýní, kde do půli roku 1919 působili jako okupační síla, než se v srpnu vrátili zpět do USA.
Když ve 20. letech došlo k zásadní redukci amerických ozbrojených sil, většinu armádních divizí velení zcela nebo částečně demobilizovalo. 2. divize však patřila mezi tři, kterých se omezující opatření nedotkla. Její domovinou se stala základna Fort Sam Houston v texaském San Antoniu, kde kromě běžné služby testovala různé armádní koncepce a inovační programy. Koncem 30. let začalo velení měnit organizační struktury divizí a v roce 1939 padlo rozhodnutí, že právě „dvojka“ začne fungovat podle tzv. trojúhelníkového schématu – místo původních dvou pluků pěchoty měla mít tři. Počátkem roku 1940 se tak k původnímu 9. a 23. pěšímu pluku přidal rovněž 38. pěší pluk, který se okamžitě zapojil do cvičení a manévrů v Lousianě a Texasu.

0