Pokud vy neponesete dál poselství toho, co my jsme zažili, tak bude navždy ztraceno, zaznělo na besedě se studenty

Přidal:

Desítky sekund trvající aplaus několika stovek středoškolských studentů dnes ráno v Plzni symbolicky zahájil čtyřdenní Slavnosti svobody. Mladí lidé v zaplněném sále Měšťanské besedy tleskali šesti americkým a čtyřem belgickým veteránům, kteří před 74 lety osvobozovali Plzeň a západní Čechy. Veteráni, mezi nimiž nejstaršímu bude 97 let, jsou nejvzácnějšími hosty oslav osvobození. Lidé se s nimi mohou tváří v tvář potkat při pietních aktech, při sobotní besedě s veřejností, jejíž součástí je i autogramiáda, a pak také během nedělní přehlídky historických vojenských vozidel a při pondělním hlavním vzpomínkovém aktu u památníku Díky, Ameriko!
„Máme vzácnou příležitost se setkat s těmi, kteří přímo vytvářeli dané události. V roce 1945 byli jen o něco málo starší, než jste nyní vy. Účastnili se těžkých bojů, neváhali a před 74 lety nám přinesli svobodu,“ zahájil besedu studentů s veterány primátor města Plzně Martin Baxa. O své vzpomínky se se studenty podělili Earl Ingram, Herman Geist a James Duncan z 2. pěší divize, George Thompson z 16. obrněné divize, Richard Pieper a Fremont Gruss z 97. pěší divize a za belgický 17. střelecký prapor Louis Gihoul, Michel Gilain, Hubert Rauw a Valère Gustin. Přítomen byl na pódiu i syn velitele 17. praporu belgických střelců Luc Rensonnet.
„Nedokážu dost dobře vyjádřit slovy, jak moc si vážím toho, jak nás tu vždy přivítáte. V roce 1945 jsme byli mladí a blbí. Byli jsme neporazitelní, to jsme si mysleli. Chtěl bych říct, že si velmi vážím přítomnosti vás mladých lidí, protože pokud vy neponesete dál poselství toho, co my jsme zažili, tak bude navždy ztraceno,“ řekl třiadevadesátiletý George Thompson z 16. obrněné divize 3. armády spojených států, která v květnu 1945 přijela do Plzně. Během války George Thompson upravil džíp pro generála Pattona, byl mistrem mechanizace a po válce inspektorem automobilových zařízení.
„Vždy, když sem přijedeme, tak si říkáme, že už je to asi naposledy. Říkali jsme si to i vloni, ale jak vidíte, naposledy to nebylo,“ řekl studentům belgický veterán Michel Gilain, jenž od svých 16 let působil v odboji, důvodem bylo i to, že jeho otce zatklo gestapo. Po válce pracoval jako stavební projektový manažer, pod jeho vedením vznikly nemocnice, sklady a továrny v Evropě i Africe. Do Plzně zavítal už mnohokrát, a to i proto, že zde žije rodina jeho syna, jenž se oženil s Plzeňankou.

0