Na Domažlicku si připomněli události konce II. světové války

Přidal:

Domažlické obce Újezd u Domažlic, Hostouň a Bělá nad Radbuzou zorganizovaly na úterý 30. dubna vzpomínková setkání vztahující se k událostem na konci druhé světové války. Účast primátora Martina Baxy potvrdila zájem města Plzně o celou osvobozovací misi americké armády v západních Čechách v roce 1945.

Vzpomínka na pilota – nadporučíka Virgila Paula Kirkhama, příslušníka 362. Fighter Group americké armády
Dne 30. dubna 1945 se Virgil Paul Kirkham chystal uskutečnit svoji 85. bojovou misi. Startoval ze základny poblíž Frankfurtu jako velitel formace. Bylo krátce po tři čtvrtě na jednu, když na silnici mezi Trhanovem a Klenčím pod Čerchovem na Domažlicku spatřili tři američtí letci vedení nadporučíkem Kirkhamem kolonu německých nákladních vozidel. Zahájili palbu, když v tom Kirkham během nízkého průletu zachytil levým křídlem o vrcholek stromu. Deset minut před 13. hodinou americká stíhačka P-47 Thunderbolt plnou silou narazila do zalesněného svahu Draženovské hory ležící v prostoru severně od Trhanova.
Virgila Paula Kirkhama připomíná pamětní deska umístěná na budově obecního úřadu v Újezdě.

zdroj informací: www.plzen.eu

Operace Kovboj — akce „Pattonových duchů“ na Domažlicku
TOUJOURS PRET! ALWAYS READY! VŽDY PŘIPRAVEN! Tak zní heslo na rukávech uniforem amerických kavaleristů 2. jezdecké skupiny (2nd Cavalry Regiment), která se stala po vylodění v Normandii v červenci 1944 součástí Třetí armády generála Pattona. Nemečtí velitelé dali jejím členům název „Pattonovi duchové“ („Ghosts of Patton’s Army“), protože američtí kavaleristé, vycvičení na tzv. průzkum bojem, naháněli Němcům hrůzu tím, jak se naprosto neočekávaně zjevovali za nepřátelskými liniemi.
Plukovník Charles Hancock Reed
V dubnu 1945 postoupila skupina pod velením Charlese H. Reeda na hranice předválečného Československa, za níž dobyla první české město – Aš. Boj byl velmi tvrdý, s oběťmi na životech. Po boji se skupina přesunula podél předválečné německo-české hranice na jihovýchod do prostoru Hornofalckého lesa.
Věrna své pověsti „Pattonových duchů“ se jedna bojová skupina 42. eskadrony, operující v prostoru obcí Schönsee, Stadlern a Eslarn, zjevila 28. dubna 1945 v Hostouni na Domažlicku, kde se zúčastnila zřejmě nejslavnější a nejznámější bojové akce Reedovy skupiny, nazvané „Operation Cowboy“, což byl krycí název pro záchranu vzácných koní v hostouňském hřebčíně, které zde ukrývali Němci, před nebezpečím jejich zkázy během předpokládaných bojových operací na konci války.
Prvotní úkol na českém území okupovaném Němci zněl ovšem jinak — osvobodit válečné anglické, americké, francouzské a polské zajatce, kteří byli nacisty vězněni v prostoru u Bělé nad Radbuzou. Okamžitě vznikl plán na jejich osvobození a přesun za hranice. Úkol však nebyl jednoduchou záležitostí. Mezi hranicí a Bělou mapovaly postup amerických jednotek podél hranice i německé divize SS v pásmu bývalých Sudet.
Hřebčín v Hostouni
K veliteli kavaleristů Reedovi se před zahájením útoku dostala další zpráva o vzácných chovných koních, ustájených v nedalekém Hostouně, kterou sdělili plk. Reedovi němečtí veterináři z Hostouně Dr. Rudolf Lessing a Dr. Wolfgang Kroll. Ti se odvážili ke smělému činu — překročili hranice, aby se dostali do německého městečka Vilseck, na jehož okraji byla základna a výcvikový prostor jednotek americké armády, a přednesli zde svoji prosbu a žádost na záchranu vzácných koní.
Jednalo se asi o 650 koní, kteří byli do hostouňského hřebčína přivezeni před válkou a především v jejím průběhu jako válečná kořist z okupovaných území. Bylo mezi nimi 250 lipicánů z Vídeňské jezdecké školy (oficiální součásti světového kulturního dědictví), hřebci jugoslávského krále Petara a nacistického ministra zahraničí Ribbentropa. Dále v Hostouni byli koně plemene kabardinského, arabského a donského, včetně dvou anglických plnokrevníků.
Americký velitel 2. jezdecké skupiny, plukovník Charles H. Reed, oddaný kavalerista a velký koňák, se poté rozhodl spojit osvobození zajatců i záchranu vzácných koní v jedinou akci.
Záchrana koní v Hostouni
O její realizaci bylo rozhodnuto po dohodě s hostouňským velením Wehrmachtu, která stanovila vytvoření tzv. neútočného pásma v okolí Hostouně, vyklizení jednotek Wehrmachtu z tohoto prostoru a převedení kavaleristů mimo Němci zaminovaná území. Dne 28. dubna 1945 byla tímto úkolem pověřena 42. jezdecká průzkumná squadrona a konkrétně její oddíl „A“. Průnik do Bělé, Hostouně i přilehlých obcí a zajištění všech koní byl úspěšně proveden, v Hostouni zůstala třicetičlenná americká jednotka pod velením podplukovníka Billa Quinlivanse.
Akce si ovšem vyžádala i americké oběti — v pondělí 30. dubna se průzkumná jednotka 386. pluku 97. pěší divize dostala při průjezdu dnes už zaniklou obcí Rosendorf (Růžová) asi 15 km severozápadně od Hostouně do nepřátelské palby. Kapitán Stewart a jeho radista se skryli v jednom z domů, odkud se radista se spojil s jednotkou v Hostouni. Na pomoc okamžitě vyrazilo několik obrněných vozů s naštvanými americkými vojáky. V Rosendorfu se rozpoutala několikahodinová přestrelka, do které se zapojili i vojáci 387. pluku 97. pěší divize. Když německá posádka kapitulovala, tak vedle padlých a raněných bylo vzato kolem stovky německých vojáků do zajetí. Na americké straně byli zraněni seržant Fred Foyles, vojíni Malcolm Rhodes, Samuel Fletcher a Owen Sutton, který druhý den zraněním podlehl. Na místě byl zastřelen svobodník Raymond Manz.
Pamětní deska v Hostouni
Přes tuto tragickou událost zůstali kavaleristé až do konce války nadále „ošetřovateli“ hostouňských koní. Jejich transport za hranice začal 12. května 1945 po konečné kapitulaci a ukončení všech bojových akcí. Plukovník Reed o všem informoval štáb generála Pattona, který s transportem souhlasil a vydal rozkazy, aby byla pro transport zajištena přednost na silnicích. Pro transport byly utvořeny skupiny koní po 30 až 80 kusech. Vysokobřezí klisny a klisny s hříbaty byly naloženy na auta a překonaly tak vzdálenost cca 40 km. Nákladních aut měli Američané dostatek po německé posádce. Transport se zpozdil, protože Američané museli vyrobit rampy, aby se na ně koně dostali. 15. květen roku 1945 byl stanoven jako den D operace Kovboj. Američané celý přesun perfektně zorganizovali. Na každém vjezdu do obce stál pancéřový vůz a řídil dopravu. Veterinární dozor měli němečtí veterináři dr. Lessing a dr. Kroll, kteří byli po kapitulaci Hostouně převedeni do služeb Američanu.
Transport směřoval do Schwarzenbergu v Bavorsku, potom ve dvou etapách od 18. do 25. května do Sankt Martin u Neustadtu, odkud bylo 215 koní vráceno zpět do Rakouska. Zbývající byli prohlášeni za v álečnou kořist a z italského přístavu Janov převezeni lodí do Spojených států. Teprve 20. září se část opět vrátila zpět. 250 koní převzal vojenský veterinář mjr. Babarin, tažní a plnokrevníci zůstali české správě a část lipicánů se vrátila do slovinské Lipice.
Operaci Kovboj připomíná pamětní deska v Hostouni a pomníky dvou padlých amerických kavaleristů Raymonda Manze a Owena Suttona — jeden na místě přestřelky v Růžově a druhý v Bělé nad Radbuzou. Od roku 2006 si městečka Hostouň a Bělá připomínají konec války společně s následníky amerických kavaleristů (2nd Cavalry Regiment), kteří slouží na základně v německém Vilsecku.

foto: Michal Šašek
zdroj: oficiální web Velvyslanectví USA

0