Debata s válečnými veterány zaplnila Velký sál Měšťanské besedy

Přidal:

Bouřlivý potlesk provázel přivítání amerických a belgických veteránů na besedě ve zcela zaplněném Velkém sále Měšťanské besedy. Úvodní slova patřila prvnímu náměstkovi primátora Martinu Baxovi a hejtmanovi Plzeňského kraje Josefu Bernardovi, který ocenil statečnost přítomných sedmi amerických a belgických hrdinů nejen slovy, ale také stříbrnou hvězdou uloženou v modré etuji s vytlačeným citátem velitele 3. americké armády G. S. Pattona „Bojovat za něco je lepší než žít pro nic.“ Ocenění získal rovněž Josef Švarc, za války příslušník Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a přímý účastník obléhání francouzského přístavu Dunkerque v roce 1944. Besedy se studenty a veřejností se letos účastnil poprvé.
„Když vidím vaše usměvavé tváře, vzpomínám si, jak jsem 7. května přijel do Plzně a zažil nejšťastnější a nejvděčnější lidi ve svém životě. Jsem rád, že tuto tradici nesete dál a že ji předáváte svým potomkům. Přeji si, aby se to těžké období, které jsme prožili, neopakovalo, abychom žili v lásce a svobodě a děkuji vám, že se cítím tak dobře,“ uvedl ve své řeči Earl Ingram, tehdejší příslušník 2. pěší divize. Ve stejném duchu se nesla prohlášení dalších válečných veteránů. „Oceňuji obdiv vás, studentů, k nám, k armádě a doufám, že se nebudete muset účastnit bojů, protože nebudete mít protivníka,“ zmínil Valère Gustina z belgického 17. střeleckého pluku a v závěru dodal, že obdivuje zdejší lidi a velmi rád se sem vrací.
Po debatě, jako každý rok, následovala autogramiáda.

Earl Ingram, 2. pěší divize, *2.9. 1922 – V srpnu 1944 přistál ve Skotsku, plavil se malou lodí přes La Manche a vylodil se na pláži Omaha. V Muzeu generála Pattona jsou mapy, jež 7. května 1945 přivezl do Plzně. Po válce se stal profesionálním vojákem.

Michel Gilain, 17. stř. prapor, *24.4. 1927 – Během tažení třetí roty kontroloval a čistil obklíčená území, jež Američané nechávali za sebou. Podílel se na osvobozování koncentračního tábora v Nordhausenu. Po válce pracoval jako stavební projektový manažer.

James Duncan, 2. pěší divize, *13.6. 1925 – Byl odveden jako dobrovolník. V lednu 1945 se vylodil v Anglii, poté ve francouzském Le Havru. Byl technickým seržantem. Fotil americké vojáky v bojích, ale též při osvobozování. Po válce se věnoval bankovnictví.

George Thompson, 16. obr. divize, *1.10. 1924 – V únoru 1945 se vylodil v Le Havru. Byl technickým seržantem 137. praporu. Když chtěl gen. Patton výkonnější jeep, namontoval do něj motor z nákladního vozu. Po válce pracoval s auty.

Louis Gihoul, 17. stř. prapor, *14.11. 1923 – Tažení Péruwelz-Plzeň prožil jako osobní řidič velitele 5. roty 17. střeleckého praporu. Podílel se na osvobozování koncentračního tábora v Holýšově. Po válce působil 17 let jako policejní úředník v Africe, zažil černošské povstání v Kongu.

Hubert Rauw, 17. stř. prapor, *8.10. 1927 – Pracoval na poště, kde třídil dopisy a ničil ty, jež byly určeny gestapu. Příslušník 2. roty, jež vyhledávala Němce na útěku. Po válce pracoval opět na poště, stal se telegrafistou a telefonistou.

Valère Gustin, 17. stř. prapor, *21.4. 1924 – Coby student byl ve druhém ročníku nasazen do Německa na nucené práce. Přihlásil se jako dobrovolník k 17. praporu a se 3. americkou armádou gen. Pattona se dostal až do Plzně. Po válce pracoval pro důlní společnost ve Rwandě. Po návratu do Belgie se věnoval malbě a provozoval až do penze galerie.

Josef Švarc, *1926 – Za války příslušník Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a přímý účastník obléhání francouzského přístavu Dunkerque v roce 1944. V 16 letech musel na práce do Německa a odtud do Normandie kopat zákopy. Utekl, pobýval na statku ve Francii, postupně se dostal do sběrného tábora v Alžíru a do Skotska, kde prošel vojenským výcvikem. V Anglii byl přijat do 1. Československé samostatné obrněné brigády.


0